Jak napsat povídku!

7. dubna 2007 v 20:15 | šarlot |  Povídky mimo mísu
Jednoduché, nepříliš zajímavé dílko. Vřele nedoporučuji :).


Momentálně čtu jednu z dalších povídek a přitom se nedokážu ubránit jistým myšlenkám.
*Jak tohle někdo mohl napsat? Vždyť to postrádá smysl. Také bych zvládla něco takového napsat,* pomyslím si a hned jdu nato.
*No myslím, že se mi to povedlo, takže teď si půjdu založit blog a hned to dám na něj*promyslím si a už otevírám stránky Jyxo a zakládám si svůj blog.
,,Sakra," zanadávám si nahlas.
*Už tady sedím 15 minut a pořád ne a ne trefit na jméno blogu, které ještě nikdo nemá,* pomyslím si rozhořčeně,ale přesto to zkouším dál.
,,Konečně, bradavice-magic, to zní dobře," pronesu nahlas.
,,No tak a teď sem jdu napsat tu povídku," řeknu do zpustlého ticha a už píšu.
Po pár měsících.
Čtu si povídky, které jsem psala před několika měsíci a nemůžu uvěřit, že jsem něco takového mohla napsat.

*Vždyť tam není vyznačená ani přímá řeč a ten pravopis, to je děs* pomyslím si a nevím co mám dělat dřív, jestli brečet nebo se smát.
*A navíc to nemá ani pořádný děj,* pomyslím si.
*Tak s tím souhlasím,* přihlásí se o slovo moje druhé já.
Asi kolem měsíce později...
Zrovna teď píšu jednorázovku a říkám si, že vlastně ani nevím proč to píšu, snad jen proto, abych si připomněla, že předtím jsem měla na starosti jen jednu povídku a že teď jich je víc a k tomu ještě nevím jak dál, ale na druhou stranu jsem mnohem spokojenější.
*No a to by snad stačilo, stejně tady všichni chtějí pokračování nějaké povídky a ne tyhle zbytečné kecy.*
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcela | E-mail | 25. září 2008 v 10:06 | Reagovat

Tohle je povidka,da-li se to tak nazvat,o necem co jsem ja pojala jako osud.Opravdova a neplanovana laska,ktera prisla jako rana z cisteho nebe.Je tomu dva roky,kdy jsem byla ne stastne vdana,ale z pohledu lidskych potreb a jistot  s manzelstvim smirena.Vzorna manzelka,ktera plnila vse co se od ni zadalo,ale nikdy nebyla schopna cinit z lasky,jen z povinosti.Nemilovala jsem,nebyla milovana a dokonce ani neverila,ze tu silu milovat nekde uvnitr sebe mam.Procitla jsem a sve schopnosti si uvedomila ve chvili,kdy jsem zacala cicit,ze i ja muzu byt zadanou a pritazlivou zenou.Poznala jsem muze,kamarada,ktery mi otevrel oci a ja vedela,ze clovek muze zivot zit,ne jenom prezivat.S nadsenim jsme se setkavali,vychutnavali si kazdou volnou minutku,prozivali kazdy okamzik a meli potrebu,aby se tyhle okamziky opakovali stale casteji a casteji.Zpocatku jsem si nedokazala vysvetlit,co me za tim clovekem tolik tahne,ale prozivala jsem s nim nadherne chvile,hralo me to na srdci,delalo mi to moc dobre a ja si zacala uvedomovat,ze to co citim,je laska.Ve stejny okamzik jsme meli naprosto stejne mysleni,pociy,touhy,prani.....Z kratke znamosti,kdy jsme jeden druhemu byli kamaradem,vzplanula neprekonatelna touha,vasen a potreba,mit toho druheho po svem boku a prekonat vsechny prekazky,ktere nam stali v ceste.Ja byla vdana,on zenaty a prave taky mozna tohle,tohle zakazane nas svedlo dohromady a hnalo ke stejnemu cili.Chteli jsme zit.Netrvalo dlouho a nas milenecky vztah vysel na povrch.Netajili jsme se tim,co k sobe citime.Naopak,byli jsme na nas vzajemny vztah pysni a pres veskere klacky pod nohama se je snazili pro lasku,a s virou ve spolecnou budoucnost ustat.....Prineslo nam to hodne bolesti a trapeni,hodne nam to vzalo,ale zaroven i dalo to,za co stoji bojovat.Ja s nim prozila prvni a nejvetsi lasku ve svem zivote,milovani o jakem jsem driv jen cetla nebo snila a on byl pro me to nejkrasnejsi,co me v zivote potkalo.Byl pro me jako buh,ktery mi daval chut  do zivota,ktery me delal stastnou jen tim ze byl.Nase trnita cesta ke stesti byla provazena ruznymi stavy smutku,nenavisti,sebelitosti a ztratami sebeduvery ,s naslednymi stavy radosti,stesti a touhy milovat se a dokazat jeden druhemu,ze ta laska tam porad je,porad stejne silna a pevna.Sex byl silne pouto,ktere nas v tezkych chvilich drzelo pri sobe a my se tomu pokuseni a vasni nedokazali ubranit.Ja vedela,ze me miluje a jak v jeho tesne blizkosti,tak i na kilometry daleko se oddavala jeho telu a poddavala svym vlastnim pocitum.Nase touha nas dokazala uspokojit a privest rozkos pro me takovou,jakou jsem nikdy driv nepoznala.Zazila jsem s nim spoustu noveho a nepoznaneho.Obohatil me o hromadu zazitku na ktere nelze zapomenout,ktere se mi vybavuji a do smrti zustanou v me pameti....Ja se rozvedla a svuj zivot prizpusobila muzskemu,ktereho z celeho srdce miluju a ktery je mi vsim od sameho zacatku az doposud.A on?Zije se mnou a ja budu verit,ze ho nikdy nezklamu a budu delat stastnym a spokojenym do konce zivota,protoze takovy byl nas spolecny sen a za to jsme bojovali.

2 Šílenej | Web | 28. srpna 2011 v 9:11 | Reagovat

to je hodně dobrej nápad na "povídku" :D sice jsme úplně přesně takhle nezačínaly, ale s těma žvástava v prvních povídkách nemužu jinak než souhlasit, to jsou děsný slinty, horší je, že ještě pořád vznikaj a ne a ne skončit, jak jsou dlouhý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama