Nejbližší...

12. listopadu 2007 v 20:57 | šarlot |  Slohové práce
Přináším tvorbu o autorce pro mě nejbližší, možná v další době doplním..

Nejbližší ……………
Kdo je má nejbližší autorka?? Když budete chvilku přemýšlet a ani nebudete znát jakákoliv jména, zjistíte, že je to vlastně úplně jednoduché, pro mě samotnou jsem to jen a jen JÁ!!!! Ach ano, píšu na tuto stránku již nějakou tu delší dobu (dnes 12.11. 2007 je to přesně:1 rok, 2 měsíce a 2 dny a to ve světě blogaření už nějaký ten čas je) a až nedávno jsem si uvědomila, že i když píšu (doufám) alespoň trochu obstojně, tak to nestačí, myslím, že by jste o mě měli přece jen trošku vědět.
Je to vlastně můj životopis zaobalen do tak trochu jiné podoby!
Jsem dívka, která má dvě sestry + jednu nevlastní, tedy se skoro jako v nějaké pohádce, ve které jsem zatím nepotkala žádného skutečného prince, no snad to nějaká ta ropucha zpraví! Ve svém vlastním životě se jmenuji úplně normálně jako tady na blogu, tedy Šarlota, akorát se mi tam nelíbí to a, tak ho věčně usekávám, no třeba ze mě bude kat. Ovšem každý mi říká Čárlí, takže pokud máte návrhy co vás v této souvislosti napadlo, sem s tím, já jako správný zámecký písař, si to hned někam napíšu, tedy až mi zaplatíte daně, protože hold pergamen, taky něco stojí. No myslím, že dalším příbuzenstvem se asi zabývat nehodlám, takže přeskočíme kapitolu Kazi, Teta, Libuše a vrhneme se dál.
Jako správná Karkulka nedám dopustit na svůj zelený obleček, který mi šil sám hodný vlk, protože se mu nelíbila moje nová voňavka, takže mě třikrát vyzvracel :D a místo toho se tedy dal do šití. Z toho je tedy poznat, že mám ráda zelenou barvičku, nebo jak bych sama řekla iceovitou, páč fireovitá by byla tř. oranžová. Dále jako vodník Česílko, který věčně nemá co dělat úplně mrtě moc ráda koukám na filmy, které úplně miluji a také moc ráda poslouchám hudbu, při které se mi např. skvěle píše a čte. Poté jako motýl Emanuel, který také nemá věčně co dělat, protože jeho milovaná Maková panenka emigrovala s jeho kámošem mravencem se ráda utápím v dobrém jídle a mezi mé oblíbené patří těstoviny, na které nedám dopustit.
No když se vrátím kousek zpátky, zmiňovala jsem se o psaní a čtení, nejen že moc ráda čtu normální knížky, ale také moc ráda čtu a píšu povídky HP. Možná by vás zajímalo, jak jsem se k tomu dostala, takže na chvilku upustím od světa pohádek a pěkně vám to popíšu.
K samotnému čtení povídek jsem se dostala tak před rokem a půl, když jsem jednou vyhledávala výraz Harry a Ginny-sice nevím proč, protože tenhle pár se mi zarytě nezamlouvá, ale to je teď jedno. A najednou jsem narazila na první povídku, která bohužel nevím jak se jmenovala, od té doby jsem začala číst spousty povídek a od toho dne se můj život obohatil o něco tak neuvěřitelného, tak kouzelného. Vlastně první dílo, které jsem si přečetla bylo s hlavními postavami Draco a Ginny a jak je vidět, tohle mě ještě nepustilo. Mezi mou první povídkářku a mou velkou inspiraci patří Catriona, která sice sama nepíše, ale velice skvěle překládá. Další mou inspirací je autorka se jménem Silas, která napsala povídku Prokletí hadího diamantu, kterou jsem i přestože je nesmírně dlouhá přečetla už asi 4 krát či 5 krát. Ale co nebudeme tu rozebírat mé inspirace, protože doba se přece jenom trochu změnila a inspirací přibylo (ony samotné určitě vědí). Ovšem dále můj rozvoj a počátek psaní začal tak před rokem (hned na začátku je přesný popis), který zapříčinil, že jsem začala trochu psát články, no a v Říjnu už jsem začala se svým prvním dílem. No a od té doby, se snad doufám, jen zlepšuji. A co já jako autorka můžu nabídnout? Na mém blogu se nachází kolem 75 jednorázových povídek, což je více než na některých fanech :D Což samozřejmě těší nejvíce mě, protože jsem myslela, že to tak daleko nikdy nedotáhnu. Pro mě není ideál ani všemi uznávaná Blanch, která ač je sice dobrá autorka, tak tu existuje spousta dobrých i lepších. Pro mě není ideál ani Rowlingové, ani Lewis, Dickens, či stvořitelé dalších světoznámých románu, snad jen jeden a to W. Shakespeare, neříkám, že tihle všichni autoři nenapsali úžasná díla, které stojí za to si je přečíst, jen říkám, že pro mě samotnou jsem ta dobrá já, i když se jim třeba nikdy nebudu rovnat, přesto si myslím, že i když jsem hned v prvních dnech nezaznamenala velkou návštěvnost a komentáře, tak jsem si tohle všechno vybojovala dlouhými hodinami strávenými nad psaním, přemýšlením, designováním a dalšími věcmi, které dnes můžete najít na blogu a právě v tomhle si myslím, že jsem dosáhla jistého úspěchu, já nemusím být tak dobrá jak K.H Mácha či Mark Twain, důležité je, že já sama vím, že jsem dobrá a že jsem už něco i když dost nepatrného vytvořila.
A když už jsme u tohohle, jedna věc mě strašně potěšila, když mi nebylo zrovna nejlépe (bylo to v poslední době), tak se mě můj táta zeptal, jak to mám teď s psaním povídek a tak, víte zní to tak jednoduše, ale pro mě to znamená tak moc, z mé rodiny se nikdo nikdy nezajímal jak se mi vede při psaní. Myslím, že zrovna tuhle prostou otázku můžu považovat za věc, která mi v životě udělala jednu z největších radostí.
A co mé zklamání? To je dost prosté a ani k tomu nepotřebuji prince strašpytle, který by utekl, když se mě zrovna chystal sežrat drak-či znásilnit pan profesor lektvarů Severus Snape :D. Je to tak prosté, až to bolí, v určité chvíli (no možná jich bylo více) jsem zklamala sama sebe.
A co mé vnitřní já? No někdy mi přijde, že bych mohla vzít rovnou nějaký ten kšeft jako dělá Trelawneiová, no ne že bych uměla předpovídat budoucnost, ale v ohledně vnitřní osobnosti mám své zkušenosti. Já sama sice nemám nějakou známou víru, ale spíše mám své vnitřní náboženství, které má ovšem každý, i když si to spousta lidí ani neuvědomuje. Je to vlastně starověká země Prion-sleduj očima, od které se vše odvíjí, možná teď budu znít jako blázen, ale kdo tak někdy není. Dále jako blíženec, ke kterému se hrdě hlásím, mám divokou gestikulaci a někdy dost rychle mluvím,hlavně takové psychologické řeči, které mě také dost zajímají a z toho se odvíjí další moje činnost na internetu a tj. vyučování Psychologie, no ale mám takový pocit, že by mě nejraději občas poslali nejen na psychiatrii, ale ještě dál :D. No a když už jsem tu mluvila o mém znamení, musím se přiznat, že narozeniny mám 6.6. tedy na satanistické datum.
No, ale co bych vlastně chtěla dělat? No spaní na hrášku to asi nebude :D. Chtěla bych pracovat jako managment obchodu a služeb a nebo také jako počítačoví grafik. Vlastně se možná ptáte, jestli nechci být spisovatelkou, jako spousta povídkářek a povídkářů-no ne že jich znala víc než asi jeden či dva :D jde prostě o to, že já vím, že rozhodně potřebuji práci, která mě nějakým způsobem uživí, no ale až možná jednou budu na mateřské dovolené, tak možná po večer něco napíšu-tedy těch pět minut, než na tím usnu :D Každopádně, myslím, že na napsání svého vlastního příběhu ještě nemám. Ano, i když si to spousta lidí nerada připouští, na spoustu věcí potřebuje trochu vyzrát.
Možná mě v tuhle chvíli máte už plné zuby, ale věřte, že pro mě samotnou, je tento ač trochu nevšední životopis dost důležitý, vyjadřuje spoustu mých pocitů, které jsou pro mě strašně důležité.
No a teď trochu tragédie :D
Vlastně je dost velké štěstí, že tady tohle všechno sepisuji, protože už ve dvou letech se mi stala jedna nehoda, při které jsem málem přišla o život, na ten den si pamatuji úplně přesně. Byl slunný letní den, můj otec, měl na sobě modrou barvu, tehdy jsme měli ještě psa, kterého nám otrávili-njn lidi jsou lidi. A mé blonďaté vlasy poskakovali sem a tam-kolem první druhé třídy mi začali tmavnout, takže je teď mám hnědé-trošku světlejší odstín. V jednu chvíli mě ovšem nikdo nehlídal a tak já proklouzla brankou, která byla trochu pootevřená a už si to štrádovala naproti k požární nádrži, ve které se jemně třpytila voda. Pak už jsem tam nějak přepadla, to už si přesně nepamatuji, ovšem pak se mi v mysli vybavuje ještě jeden obrázek, který ovšem nevím, jak se do mé hlavy dostal, protože znázorňuje mé tehdeji malinkaté tělíčko plovoucí na hladině. No, ale dost tragických scén, žiju, žiju!!! I když je tu pár dalších věciček, nebudu vás tím zatěžovat.
Snad raději přejděme na všemožně oblíbené holčičí téma a to kluci. No v mém životě, jak už jsem vám sdělila na začátku se neobjevil nikdo nějak moc výjimečný. No řekněme, ono by někdy stačilo, jen aby nebyl takový egoista. Každopádně pár kluků, alespoň trochu zajímavých se našlo. Je fakt, že i jeden, ač možná trochu z pohledu chtivosti a z pohledu, kamarádství by tu byl, ale ten mě zklamal tak moc, že to ani nejde popsat.
No alespoň je jasné, že princové pomalu, ale jistě vymírají.
A co takhle jazyky? Sice můj takový sen je umět hadí řeč, ale tu se asi nenaučím, nehledě na to, kdybych potkala zmiji zdrhám na míle daleko :D. Každopádně se učím anglicky, německy a dobrovolně i rusky. Tedy jak by řekla naše učitelka Přírodopisu a Němčiny, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, no dokážete si představit, že by tu šarlot strašila 4 krát (počítáme i češtinu, pro ty pomalejší :D) no to je dost děsivá představa, nemyslíte???
V čem vynikám? No řekla bych, že docela obstojně maluji. Zvlášť ženské torzo, protože mi přijde na malování zajímavější, no uznejte sami, chlapovi tam akorát něco visí :D.
A v čem pohořívám? To jsou míčové hry, jako třeba fotbal a basket jsou OK, ty mám vlastně dost ráda, ale pokud jde o vybíjenou, přehazovaná, volejbal, házená, jsem naprosto ztracená!!
No a co jiné sporty? No tak v budoucnu snad budu s mojí nej kámoškou Kristin chodit plavat-chtělo by to sexy plavčíka :D, ale normálně často jezdím na kole-především jaro, léto a začátek podzimu. Při něm si vždycky urovnám myšlenky.
Moje oblíbené místo? Ráda chodím k jedné řece, či kousek od domu je takový sad, tak v létě je to tam naprosto neuvěřitelné.
Oblíbené roční období? Já mám vlastně ráda vše, tedy zima tak trochu za všemi pokulhává a léto taky není to úplně pravé ořechové, ale takový červen a začátek září úplně miluji.
Kámoši? Tak kdybych já je neměla, tak jsem úplně ztracená, protože jako blíženec mám další věcičku bez které se neobejdu a to jsou lidičky, i když já často říkám, že Lidská populace je to nejhorší, co tuhle planetu potkalo, tak mám určité lidičky moc ráda.
No myslím, že v tuhle chvíli jste už tak trochu poznali, čí že to výtvory na této stránce jsou.
Co komu po jméně,
Co růži zvou i zváno jinak,
Vonělo by stejně!
W. Shakespeare
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka | Web | 14. listopadu 2007 v 13:31 | Reagovat

:D Já to nepřečetla, přiznávám se, je to dlouhý jak...pra..sečí vocásek :D :D :D :D

2 šarlot | Web | 14. listopadu 2007 v 14:12 | Reagovat

Kačka-eh já se ti ani nedivim :D

3 Anči | Web | 14. listopadu 2007 v 14:24 | Reagovat

NO můžu ti říct, že jsi se vystihla báječně........možná by mi tedka chtěla spadnout slza.....jen jsem chtěla dodat, že jsi skvělá....a že si nemusíš nic vyčítat....jsi skvělá kámoška, spisovatelka....mnooo možná i ta psicholožka....Dokážeš říct svůj názor, jsi upřímná, milá, hodná, máš smysl pro humor....Mám tě strašně ráda a jsem ráda, že tě znám....Za to  ti můžu i poděkovat!!!Díky!!!:-*

4 šarlot | Web | 14. listopadu 2007 v 17:11 | Reagovat

Anči-ty jo, si mě skoro dojala :o) to já vdečím tobě a spoustě dalších báječných kamarádů za ty věčné podpory!!!ještě jednou ti moc, moc děkuji za tak nádherný koment.

5 Anči | Web | 15. listopadu 2007 v 17:53 | Reagovat

Ale prosimtě ten komentář říká jenom pravdu......a vyjádřila jsi to opravdu skvěle.....můžu už jenom smekat a klanět se před tebou.....toho co jsi udělala a kam jsi to dotáhla tam to asi já nedostanu!!!!mtmmmmmmmr!!!!!

6 šarlot | Web | 16. listopadu 2007 v 14:36 | Reagovat

Anči-ale určo jo, vlastně myslím, že máš ty nejlepší časy ještě před sebou, ovšem já cítím, že tohle je už dávno za mnou :D

7 Anči | Web | 16. listopadu 2007 v 21:50 | Reagovat

mluvíš jak osmdesátiletá babka...:D.....,,ty máš děveko ještě ty nejlepší časy před sebou...za to já? Já už to mám za sebou...nojono děvčátko moje zlaté!"....:D

8 Sep | 16. listopadu 2007 v 21:56 | Reagovat

Teda, upřímně lituju, že jsem si tuhle věcičku nepřečetla dřív. Ikdyž mi v poslední době do smíchu zrovna není..... tak tohle mě dokázalo zaručeně rozesmát, jako už dlouho žádná povídka ne. Strašně se mi líbí tenhle tvůj styl, opravdu se to kráásně četlo.... a něco sem se o tobě dozvěděla nového (kromě faktu, že si skvělá spisovatelka, to vím už dávno ;-)

..... Až někdy budu mít čas a hlavně náladu, určitě si taky nějaký stučný životopisek napíšu. :-)

9 šarlot | Web | 17. listopadu 2007 v 13:04 | Reagovat

Anči-jasně, vždyt mě je 80 :D

Sep-jé děkuji moc, vážně si mě potěšila!!!!! jsem ráda, že se ti to líbilo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama