Světelný hrom!

25. listopadu 2007 v 17:46 | šarlot |  Jednorázovky
Trochu divné, melancholické a krátké. Jedním slovem děs!!


Stojím na parapetu, od země mě dělí kolem deseti metrů. Čekám na zázrak, něco co by osvobodilo mou duši. Zrovna probíhá strašlivá bouře, hromy dopadávají na zem v jednom kuse a já se jen modlím, aby jeden z nich bouchl do mé hlavy a já se svištěním dopadla na ty špinavé popelnice pode mnou, ze kterých vyčuhovali ostré dráty. Čekání je nekonečné, už mám skoro promodralé prsty, ale pořád se ještě držím, vím, že chci skončit se svým životem, už mně nic nenaplňuje, já chtěla být čarodějkou, dnes je mi právě sedmnáct let a já jsem již konečně pochopila, že dopis z Bradavic ke mě nikdy nedoletí. Já pochopila, že s mou strašnou angličtinou bych si stejně nevěděla rady. Tohle celé přiznání je, jako by mi do těla proudil nějaký extra smrtelný jed namíchaný od samotného Severuse Snapea.
V tu chvíli do mě ovšem uhodí blesk takovou mocnou silou, až mi to připadá, že tohle je právě to kouzlo na které jsem tak strašně dlouho čekala. V tu ránu cítím osvobození, klid a mír v mé duši a mém těle. V tu chvíli, ale také dopadám mrtvá na ty špinavé popelnice.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka | Web | 27. listopadu 2007 v 10:35 | Reagovat

to je krásný, ale začnu kritizovat :D :D

Ten konec je moc unáhlenej, mohlas to trošku víc protáhnout, dát tam nějaké to drama...ale jinak krásný ;)

2 šarlot | Web | 27. listopadu 2007 v 16:03 | Reagovat

Kačka-dík, no možná jo, to je můj problém, všechno hned skrátit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama