Slunce!

8. dubna 2008 v 17:07 | šarlot |  Jednorázovky
Melanchonická jednorázovka, trošku kratší.

Poslední paprsky, které dnes ještě uvidíš ti dopadají na tvou bělostnou pleť. Sám se divíš, že květiny před tebou neschovávají své vznešené květy a že motýli, kteří ti tak lehce poletují nad hlavou, už dávno neodletěli.
V poslední době se vlastně divíš skoro všemu. Divíš se, jak jsi mohl do téhle doby žít tím ponurým životem. Tím životem bez smíchu, bez trochy štěstí, ale hlavně bez lásky. Celou tvou duši doteď naplňovalo jen zlo a chuť vidět smrt. Chuť cítit tu bezmocnost, slyšet ten křik. Sám se za sebe stydíš. Nemůžeš se zbavit toho pocitu, že jsi se mohl rozhodnout úplně jinak a nezklamat tu tvář, na které ti tolik záleželo.
V hlavě pořád slyšíš ty slova, slova zklamání a i když už je tohle všechno dávno za tebou, tak ti to pořád zní v hlavě. Celého tě to naplňuje, až se sám sebe děsíš a ptáš se, bylo to správné? Dnes už víš, že ne, ale tím už stejně nic nezměníš, možná tak akorát sám sobě namluvíš, že jsi dobrý a že za tohle mohli ti druzí a ty jsi do toho byl jen vtáhnut.
V tuto chvíli jen pohodíš hlavou a snažíš se zahnat tyhle pochmurné myšlenky, nepřítomně se usměješ. Ano dnes je vše tak snadnější. A ty už víš, že teď se musíš vydat tou správnou cestou, protože jinak by to znamenalo tvou záhubu. Protože jinak by jsi asi zešílel a ty přece zešílet nechceš? Jistě ty jsi byl vždy nad věcí, ano možná jsi vyváděl spoustu neplech a vytvářel skandály, když jsi byl ještě ve škole, ale tyhle doby jsou už dávno pryč.
Nyní, ale nacházíš vykoupení v dívce, která pro tebe byla vždy jen ta velká šprtka bez smyslu pro humor. Nechápeš jak je možné, že jsi si její krásy všiml až teď, nemyslíš samozřejmě tu povrchovou, i když na tu stranu je také velmi půvabná, ale dnes tě prostě více zajímá ta vnitřní.
Nyní jsi se dostal pod majestátný dub, který jako by tě chtěl chránit, či který jako by ty jsi měl v úmyslu chránit. Nevíš. Už se zase usmíváš, k tvým směrem se ubírá dívka která tě okouzlila a ty doufáš, že je tomu i naopak. Hledíš na ni, jako by jsi ji už neměl kdy spatřit, doufáš, že to není další výplod té fantazie. Ne, dnes máš štěstí, usmívá se na tebe a následně tě i zdraví, poté její hebká ručka putuje k té tvé. Nebráníš se. Chceš ji něžně obejmout a už ji nikdy nepustit. Následně své myšlenky vkládáš do gest. Chvěje se. Cítíš to a hřeje tě to u srdce, nadechuješ se, abys jí pověděl, že tvé srdce je jen její, vzápětí si uvědomuješ, že by to zkazilo celou tuhle situaci. Situaci na kterou jsi tak dlouho čekal.
Lehce se k ní skláníš a ona jemně zavírá své oči, ty se nebráníš a děláš to samé. Najednou ti na mysl vyplují myšlenky na válku. Na tu hrůzu a děs, na to co jsi musel prožít. Jistě ovšem na špatné straně, vzpomínáš na svou přísahu, když jsi se k němu přidával. Ihned se oklepeš hrůzou, přemýšlíš, jaké by to bylo, kdyby jsi šel proti němu. Možná by jsi už nežil a možná, že by válka netrvala deset let, kdyby vás těch stejně uvažujících bylo víc. Ono asi bylo. To už nezjistíš, vlastně ani nechceš, jsi rád, že už jsi z toho pryč.
Jemně se usměješ a necháváš se líbat, tvé myšlenky unesla její nádherná vůně, její sladká chuť, její jemné dotyky. Cítíš se šťastně a zároveň zle. Doufáš, že jí nikdy neublížíš a sám v to věříš. Ale jist si nejsi. Víš, že je mrtvý, ale přesto cítíš na svém zápěstí bolest, vztek a utrpení. Ano přeješ mu to, ale zároveň cítíš, jakoby pro tebe byl něčím víc, než jen pánem. Ihned tuto myšlenku zamítáš a dál se věnuješ té krásné květince v tvém obětí. Najednou tě přestává líbat a kouká se ti do očí. Cítíš její nevyřčené otázky, jak se ti zabodávají do tvé černé duše. Cítíš je a stydíš se. Naskakuje ti husí kůže a ty jen cítíš jak se nadechuje, aby ti něco řekla, umlčuješ ji dlouhým a snad i ukradnutým polibkem. Cítíš klid. Najednou tě zase ovládá ten pocit převahy a tak svůj polibek zjemňuješ, až do té doby než jde od tvého srdce. Uklidňuješ se, ale už zase vidíš ty otázky.
,,Pšš, Hermiono, teď nemluv, teď je to jen naše chvíle a nikdo nám ji nevezme, nikdo nám ji nemůže ukrást,"znovu ji umlčuješ, snad jen proto, že se bojíš.
Slunce pomalu zapadá, ale pro vás teď neexistuje nic, než je vaše láska. A ty jsi vděčný. Jsi vděčný, že mlčí. Jsi vděčný, že tě neobvinuje, i když by mohla. Najednou přestává. Díváš se na ni prosebným pohledem, ale tentokrát ji nepřemluvíš, tentokrát budete muset obětovat další vaši společnou chvíli.
,,Musím tě opustit,"promlouvá na tebe tím svým líbezným hlasem.
Zarážíš se uprostřed pohybu. Jsi naprosto zasažen jejími slovy, které bolí víc, že tisíceré mučení. Neusmíváš se. Teď už ne, snažíš se nerozbrečet, jistě možná jsi silný chlap, ale tohle je prostě silnější než tvé já. Pokyvuješ hlavou, ale pořád nerozumíš. Ptáš se, jestli jsi jí něco provedl, ihned se ti dostává odpovědi a cítíš, že kdyby jsi jí něco provedl bolelo by to méně.
,,Vyhrožuje mi,"říká věcně a já chápu. Má dítě, ano sice není moje, ale cítím se jako jeho otec. Vlastně když se na to dívám o těch pár vteřin dál, už to cítím jinak. Možná, že to je ze všeho nejlepší. Možná, kdo ví.
,,Mé srdce patří tobě,"říká mi láskyplně a přitom dělá malinkou pauzu, čekám. Následně slyším jen mé jméno a její kroky, vzdalující se v dáli.
,,Seamusi,"

Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbila povídka?

moc!
ok!
normal!
hrůza!
děs!

Komentáře

1 Miraella | Web | 8. dubna 2008 v 21:08 | Reagovat

No... tak tohle je hodně krásný. Líbí se mi ten pár i ten nápad. Ale na chvíli mě trochu odrazoval ten velkej splácanej chuchvalec slov - doporučila bych víc rozdělovat na odstavce ;)

2 šarlot | Web | 9. dubna 2008 v 15:36 | Reagovat

Mia: Děkuji moc, od tebe to vždy potěší, tak dala jsem na tvou radu a rozdělila to na odstavce, tak snad už to ted bude lepší.

3 Anči | Web | 9. dubna 2008 v 17:57 | Reagovat

Jéé...krásná povídka!

Odlehčená  a poutavá! Krásně se to četlo! Opravdu se nám vrátila naše Šarlot!:)

4 šarlot | Web | 11. dubna 2008 v 14:32 | Reagovat

Anči: Nooo vrátila, moc silné slovo, já si jen užívám náhlé bliknutí v mé hlavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama