Život se sklání na tvém prahu...

28. srpna 2008 v 17:54 | šarlot |  Jednorázovky
Povídka, jež v sobě nemá jen kouzlo 20. století. Trochu psychologická, trochu...
+ Něco takovéhleho jsem napsala poprvé, myslím, že mnohým z vás rozhodně neučaruje styl povídky, ale já si myslím, že se v ní dá najít i něco víc. Snad se bude líbit.
++Povídka opravena především ve frázi jež a jenž, děkuji za to BlacckHermi.



,,Klap, klap," ozvalo se ode dveří. Mladý muž, jenž seděl v křesle hluboce položen do svých úvah se s velkou nelibostí zvedl. Leč se mu ani v nejmenším nechtělo otevírat dveře, zaplál zvědavostí, kdo jen ho chce navštívit v tuhle pozdní hodinu. Moc přátel neměl a ty opravdové už vůbec ne. Jeho jméno jakoby bylo napsáno na černé listině nevhodných osob, které bylo stěží přípustné navštívit, natož se s nimi přátelit.
Vysoký muž s lehce rozcuchaným účesem pomalu otevřel venkovní dveře. Poté co jeho tvář přivítal mohutný vítr, jehož ruce ho šlehaly nejen do tváře, ale zmítalo se v jeho objetí celé jeho tělo, měl chuť je opět zavřít. Najednou mu ovšem padl zrak na malý balíček u dveří. Sotva chvíli vydržel na jednom místě, díky dnes tak silnému větru. Tentýž muž, o kterém byla před chvilkou zmínka rozhodně nehodlal strávit víc času v tak nepříznivém počasí, než bylo nutné. Rychle popadl balíček, který vypadal podobně dárkovému koši a druhou rukou, kterou měl naštěstí volnou, rychle zavřel vstupní dveře.
,,Konečně," vydechl, jakmile ucítil teplo, nejen na konečcích prstů. Najednou ovšem k jeho udivení začal balíček brečet.
*Balíčky přece nebrečí,* pomyslel si onen muž a ani ne za pár vteřin už viděl jistou scenérii, které rozhodně nechtěl, přinejmenším alespoň pár vteřin uvěřit.


Druhý den, časně ráno...
,,Klap, klap," ozvalo se opět ode dveří. Mladý muž, jenž seděl v křesle si povzdechl. V noci toho moc nenaspal a ani teď mu k jeho velkému zklamání nebylo dopřáno trochu odpočinku, který si podle svého nejlepšího mínění zasloužil. Po chvilce, kterou strávil v přemlouvání sebe samého, se překvapivě zvedl. Možná právě z důvodu, že potřeboval, alespoň na pár vteřin myslet na něco jiného, než na tajemnou ,,zásilku", která rozhodně na následujících několik let nevěstila nic dobrého. Než se definitivně rozhodl otevřít dveře, zkontroloval svůj odraz v blízkém zrcadle, které na něho vyzývavě pohlíželo, kdykoliv šel okolo.
,,Ehm, dobrý den," nasadil onen muž nechápavý výraz, čímž jasně dal najevo své překvapení.
,,Dobrý den, vy jste pan, em Malfoy? Počkat Malfoy?" udivila se sličná slečna, jež stála u dveří.
,,To jsem já. Slečno, ehm," snažil se mladý potomek rodu Malfoyů naznačit, že její jménu je mu zatím neznámé.
,,Slečna Weasleyová, pokud si vzpomínáš," podívala se na něj dnes již dospělá žena s velikým odhodláním v očích.
,,No, em," odmlčel si již bývalý zmijozelský princ, čímž dal jasně najevo, že na tyhle roky svého života nerad vzpomíná. Po krátké odmlce v jejich dosavadním rozhovoru sklouzl jeho pohled na její velký kufr.
,,Jsem tu na tu pomoc s tím dítětem," vypadlo po chvilce z rusovlásky, jelikož zachytila jeho udivený pohled.
,,Jasně, tak pojď dál," neopomněl onen muž na své dobré vychování a po krátkém zaváhání se jí nabídl i s pomocí ohledně jejího kufru, kterou následně s úsměvem přijala.


V jednom z obývacích pokojů...
Mladý muž, jenž od jisté události měl celé sídlo ,,skoro" jen pro sebe a který měl vždy po ruce plný rukáv úsečných a nepříliš zajímavých zdvořilostních frází, ze sebe najednou nedokázal dostal ani pouhé jediné slovíčko, kteréž by zapříčilo nějaký obsáhlý a alespoň společensky vhodný rozhovor. Oproti němu žena, která měla v hlavě i na jazyku více než jen ,,Malfoy Manor je opravdu velkolepé sídlo," si chtěla vše nejprve dosytosti prohlédnout, aby přinejmenším získala nějaký přehled, jakožto z profesionálních důvodů.
,,Malfoy Manor je opravdu velkolepé sídlo," prohlásila dnes již bývalá nebelvírská prefektka, především z důvodu, jenž měl nejprve jejího nového zákazníka ujistit, že si nemohl vybrat lepší agenturu, než je ta jejich.
,,Eh, to jistě, trochu velké, nemyslíš, Weasleyová?" optal se jí mladý Malfoy bez předstíraného zájmu.
,,Ginny," opomenula ho již zmíněná Ginny, nedbaje na to, že nezodpověděla jeho otázku.
,,Dítě má vyrůstat v bezkonfliktním a přátelském prostředí," přednesla mu Ginny s mírným úsměvem, který značil, že si ani ona není úplně jista, zda-li to zde bude také tak fungovat.
,,Ehm, dobře tedy," usmál se na ni bezmyšlenkovitě mladý Malfoy.
,,Em, Draco," rozhodl se již zmíněný Draco přiložit trochu ruku k dílu, kterou i po chvilce váhání natáhl směrem k hezky vyhlížející hnědoočce. Nemusel čekat více než pár vteřin a už, už tiskl i tu její. Po značném vyjádření snahy o bezkonfliktnost a přátelství, začal skoro pětadvacetiletý Draco rozprávět o jeho zážitku s balíkem, jež se později ukázal býti postýlkou pro odložené neznámé dítě.
,,A kde to malé vůbec máš?" překvapila svéhlavá a velice emancipovaná Ginny, do téhle doby velmi unaveného člověka, jemuž dali rodiče jméno Draco.
,,No, mám ho u sebe v ložnici," pronesl mladý Malfoy, přičemž mu tváře lehce zrůžověly, jakoby tím chtěl říci, že dámskou návštěvu tam neměl, již delší chvíli.
,,Skvěle," usmála se na něj Ginny, kteráž pro něj měla jisté pochopení.


V Dracově ložnici...
Draco, jež stál u dveří, se i po půl minutě netečného ticha nedokázal od nich odlepit. Jeho pohled jasně prozrazoval, že si již není úplně jistý s výchovou dítěte, tak jako před půltuctem hodin. Slečna Weasleyová naproti tomu už ve svém náručí chovala sotva týdenní miminko. A jak na ní bylo poznat, hned ji jeho bouřkově šedé oči okouzlily.
,,Hele Mal..tedy Draco, jsi si jistý, že není tvé?" ozvala se po chvilce dumání Ginny, kteráž si ve svém nejlepším přesvědčení nehodlala svou novou myšlenku nechat pro sebe.
,,Em, už dlouho jsem s nikým nic neměl," vysoukal ze sebe trochu rozmrzele mladý Malfoy.
,,Devět měsíců je dlouhá doba," pousmála se na něj Ginny, přičemž dítě položila zase zpátky do provizorní postýlky, jež utvářel proutěný košík.
,,Budeme muset vyřídit spoustu věcí, jako je adopce, kočárek a podobně," pronesla Ginny věcně a nato už si do svého blogu zapisovala potřebné věci.
,,Ehm, říkala jsi adopce?" promluvil po chvilce mírně zaskočený Draco, jehož tahle možnost rozhodně nenapadla.
,,A jak by jsi chtěl jinak vychovávat to dítě? Máš štěstí, že na to dnešní vláda hledí takhle. Ovšem doufám, že to považuješ za štěstí," napřímila se Ginny a poté co spěšně pohlédla, zda-li je dotyčné dítě v pořádku, zamířila ráznými kroky rovnou k Dracovi.
,,Já...já, no nějak vlastně nevím," přiznal se momentální majitel panství Malfoy Manor.
,,To je normální," ubezpečila ho slečna Weasleyová a poté mladého Malfoye počastovala vřelým úsměvem.


Pozdě večer v sídle rodu Malfoyů...
,,Tak Draco, už máš syna," pronesla mladá rusovláska směrem k usměvavému muži.
,,Nikdy bych nevěřil, že můj život může dostat i nějaký smysl," přiznal se Draco ke svým poměrně chmurným představám, které ho v jeho nitru dříve velmi trýznily.
,,A na jak dlouho chceš vlastně pomoct, v agentuře jsi dobu neuvedl," upozornila ho Ginny po chvilce přemýšlení, nad vhodnou otázkou, která by byla hodna jeho pozornosti, po takovémto vyznání.
,,Na měsíc, či maximálně šest?" otázala se Ginny, když se jí nedostalo okamžité odpovědi.
,,Ne, ne," vyjevil se konečně Draco se svou ne příliš šťastně vypadající odpovědí.
,,Tak na jak dlouho?" podivila se hned Ginny.
,,Přinejmenším tak na pár let," odpověděl ji Draco s vážným pohledem, který ji měl ujistit o pravdivosti jeho slov.
,,Cože?" vyhrkla Ginny překvapeně a při té příležitosti si prohlédla čerstvého otce.
,,Ginny, já nemám páru, jak se vychovávají děti. Nechci v domě nikoho, koho neznám. Potřebuji mít v dotyčném důvěru. Chci někoho solidního. Ráno jsem měl dost pochybností, ale teď jsem si jistý. Za to, jak jsem se k tobě, tvému bratrovi a tvým přátelům choval na škole, se velmi stydím. Byla ode mne hloupost, myslet si, že když lidé nejsou, jako já, tak jsou špatní. Víš, já už nechci žít tak jako dosud. Chci se věnovat nějaké pořádné práci. A když už mám tu možnost, tak se z ní chci vracet a těšit se na svého syna. Ale k tomu potřebuji někoho, jako jsi ty. Vím, že dítě potřebuje nejen otce, ale i ženský vzor. Ty jsi jistojistě velmi chytrá, jsi přátelská a především víš, co se s dětmi dělá," vypověděl se Draco ze svých tužeb, pocitů a myšlenek.
,,Bude z tebe dobrý otec a věř mi že mě k tomu po nějaké chvíli už potřebovat nebudeš," usmála se na něho přívětivě Ginny, přičemž se snažila nedat na sobě znát, jak moc ji jeho slova potěšila.
,,Možná ne," pronesl Draco po chvilce přemýšlení na jejími ušlechtilými slovy. Poté, co Ginny vyslechla jeho velmi krátkou větu, jež v sobě skrývala jistě mnohá a jež si ani mnohé nepředstavila, se odebrala ke dveřím místnosti. Než za sebou stačila zavřít starobylé dveře, které byly jisto jistě hodny uznání, pronesla směrem k mladému muži, jež si možná nezasluhoval jméno Malfoy, jedno slůvko, které jisto jistě také mnoho znamenalo a pod kterým si mnohé ani nikdo nepředstavil.
,,Možná..."


Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbila povídka Život se sklání na tvém prahu...

moc!
ok!
zlatý střed!
hrůza!
děs!

Komentáře

1 Jackie | Web | 29. srpna 2008 v 10:11 | Reagovat

kdy bude další kapitola lektvarového šílenství????, je to úplně super povídka a pořád tam nic nepřibývá, tak se ptám, bude vůbec pokračovat??????

2 Lenka | Web | 29. srpna 2008 v 11:26 | Reagovat

Byla to krásná povídka.....

Opravdu se mi moc líbila, ta atmosféra byla úchvatná.....

3 šarlot | Web | 29. srpna 2008 v 11:42 | Reagovat

Jackie:  Bude pokračovat a snad brzy. V poslední době jsem neměla náladu na nějakou komedii. Musím trochu pochytit nápad a tak.

Lenka: Děkuji moc za ocenění :)

4 BlacckHermi | Web | 29. srpna 2008 v 12:40 | Reagovat

Takže, abych to rozvedla.

Začnu pěkně popořadě, snad nesjedu bokem..

Hodně, ale vážně hodně mi vadí, že používáš slovo "jež" tam, kde nemá být. Za mužským rodem se používá "jenž", za ženským "jež". Bohužel jsem ho tam viděla pokaždé, kdy se tam objevilo, no nevadí.

Začátek povídky mě naprosto uchvátil, dal mi do srdce potřebnou inspiraci a natlakoval ho natolik, že jsem cítila tu nádhernou atmosféru. Nepodobala se atmosféře našeho století, byla snad z přelomu 19. století na dvacáté? Nádherné, to ti musím pochválit. Obvykle moc nemusím strojené věty, ale v poslední době se mi to líbí a dává mi to inspiraci... taky musím říct, že to nebylo tak zvláštně strojené, jako je třeba HP (to mi přijde trochu moc, ovšem někdo může nesouhlasit)

Co mi ale odbouralo a zkazilo nádherný pocit z onoho začátku a průběhu povídky, byl konec. Fuj fuj fuj:( Ten mi opravdu zkazil ten pocit.. nemám ráda Draca jakožto hodného, romantického člověka, který vykecá své city hned, co uvidí svou dřívější spolužačku, kterou ze srdce nenáviděl po celý pobyt v Bradavicích. To mi to hodně zkazilo, i když pár D/G mám moc ráda:) I ta atmosféra jakoby pohasla...

Ale když vezmu v potazu ten začátek a vymažu ten konec, pak moje srdce bije rychleji a jásá při pomyšlení, že dostalo potřebnou dávku inspirace a nádherného pocitu. Vážně, na chvíli se mi zastavil dech a já si řekla: Ach bože! tohle jsem potřebovala...Takže ti alespoň takhle děkuji:-* Jen mě mrzí ten konec, mno..

Snad ti můj komentář bude stačit a nebude ti tolik vadit.

:-*

5 šarlot | Web | 29. srpna 2008 v 13:14 | Reagovat

BlacckHermi: Jsem se až skoro viděsila nad délkou tohhohle komentáře. Abych řekla pravdu, vůbec jsem netušila, že se používá jenž za muž. rodem (zkusím to opravit). Ten konec, no je napsán tak, aby bylo vidět, že už uplynuly nějaké roky, asi máš pravdu, že tam to mohlo být trochu jinak. Velice děkuji za komentář, přesně takovéhle potřebuji, abych se mohla nějak dále zlepšovat. Díky Blaženko :)

6 Miraella | Web | 3. září 2008 v 20:55 | Reagovat

I když mi název zněl hodně libozvučně a nabízel možnost skvělého počtení, musím se přiznat, že jsem četbu po pár odstavcích vzdala. Proč? Hodně chybějících čárek, překlepy, ale to je spíš okrajový a přehlédnutelný problém. Horší bylo, že mě povídka nijak nezaujala. Připadala mi strojenná, prkenná a vynucená, nelíbila se mi. Nemůžu ji zhodnotit celou, jelikož jsem ji nedočetla, ale i tak říkám, že se mi nelíbila. Budeš asi naštvaná a namítneš, že je moje kritika naprd, když ani nemám koule to dočíst, a já se ti omlouvám... Slovosled a celkově věty mi prostě neseděly.

7 šarlot | Web | 4. září 2008 v 15:33 | Reagovat

Mia: Opravdu tam chybí tolik čárek a já myslela, že je to ok. Mno víme co znamená myslet :). Já se ti ani nedivím, že jsi to nedočetla. Nahoře jsem přece napsala, že spoustě se to líbit ani nebude :). Prostě kdo třeba nečetl nic z té starší literatury, tak pro něho je to jak říkáš dost šroubované :). Vůbec se nemáš za co omlouvat, já třeba nečtu                                 tvé povídky, které se týkají slashu a fem a kvůli tomu se přece taky svět nezboří :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama