Dítě s modrými vlásky

21. září 2008 v 14:39 | šarlot |  Jednorázovky
Krátká jednorázovka s odlehčujícím tématem. Hlavní postavy; Teddy L., Harry P.
+Povídka je jednoduchá, místy lehce úsměvná. Chtěla jsem napsat něco o Teddym, nic vážného. Jinak nad mocí malého Teddyho se příliš nepozastavujte. Nejsem si moc jistá, co dokáže normální čtyřleté dítě a ani jak se přesně vyjadřuje, takže mě když tak neukamenujte. Snad se vám bude povídka i přesto líbit :).

Sotva čtyřleté dítě s modrými vlásky rozjařeně poletovalo po místnosti, přičemž mělo obrovskou radost, když nějaký předmět najednou začal létat. Křach. Přespříliš tlustá kniha právě narazila do skleněných dvířek tmavě hnědé skříně. Dítě radostně zatleskalo ručičkami a nevědomky změnilo barvu svých vlasů na oranžovou.
,,Teddy," ozvala se z kuchyně jeho babička. Malý Teddy ji ovšem nemínil poslouchat a dál se radoval z létajících věcí.
,,Teddy, přišel strejda Harry,"ozvala se opět Teddyho babička.
,,Jů," zavýskl malý klouček a už se hnal do předsíně.
,,Ahoj Teddy," usmál se Harry na Teddyho, jen co ho spatřil.
,,Strejdo Harry," vypadlo z Teddyho a nato už natahoval svoje ručičky, aby mohl Harryho obejmout.
Po chvilce…
Poté co se Harry přivítal, jak s Teddym, tak i s jeho babičkou Andromedou, se oba dva vydali do dětského pokoje, kde si spolu velice často hráli.
,,Tak Teddy, o čem si budeme dneska povídat?" optal se Harry svého kmotřence, kterému velice často vyprávěl o Voldemortovi, či o Bradavicích.
,,O mamince a tatínkovi. Povíš mi o nich něco? Ty umíš vyprávět mnohem lépe, než babička," vyjevil Teddy Harrymu své přání.
,,Tak dobře," souhlasil Harry.
,,Tvůj táta byl,"odmlčel se Harry, přičemž si nebyl jistý, zda-li má Teddymu prozradit, že se jeho táta měsíc co měsíc proměňoval ve chlupaté zvířátko.
,,Vlkodlak," doplnil ho Teddy stylem, jakoby si myslel, že hrají nějakou hru.
,,Já mám vlkodlaky a upíry moc rád. Babička mi o nich vždycky čte různé příběhy," rozzářil se Teddy a jeho barva se opět změnila, tentokrát na jasně fialovou.
,,To je moc dobře Teddy, táta Remus by byl pyšný nato, jak se k tomu stavíš," pronesl Harry a poté s úsměvem sledoval, jak Teddy vytahuje nějaké hračky.
,,Víš, že fialové vlasy moc ráda nosila tvoje maminka," vzpomněl si Harry na její zářivý odstín fialové, který na svých vlasech měl momentálně i její syn.
,,Opravdu?" rozzářil se opět Teddy, až svou kouzelnickou mocí rozsvítil všechny žárovky, které se nacházely v jeho pokoji.
,,Teda Teddy, ty ale umíš kouzlit," vyčaroval Harry na své tváři úsměv.
,,Proč umřeli Harry? Babička mi na to nikdy nechce odpovědět, vždycky se rozbrečí, když se jí na to zeptám," vypadla z Teddyho jasná otázka. Zatímco se Harry snažil přijít na tu správnou odpověď, Teddy už vymýšlel nový způsob, jak postavil hrad ze dřevěných kostek s pomocí kouzel, avšak k jeho smůle neměl ještě hůlku a tak se mu to, ač svou vůli velmi napínal, nepovedlo.
,,No, chtěli pro tebe lepší svět. Vzpomínáš, co jsem ti říkal o tom ošklivém pánovi, co vypadal jako velký had a který se tvářil jako stará ošklivá ropucha?" promluvil konečně Harry a se zaujetím sledoval, jak Teddyho ručičky mávají nad hromadou kostek, které ne a ne vylétnout do vzduchu.
,,To byla moc nevzdělaná ropucha," odmlčel se Teddy, jelikož ho upoutala Harryho schovaná hůlka.
,,Protože kdyby ten ošklivý pán přemýšlel, věděl by, že jako v každé správné pohádce dobro nakonec zvítězí," pokýval Teddy nevěřícně hlavou nad nemožností jednoho z nejmocnějších kouzelníků všech dob. Nato se Harry rozesmál tak moc, že na další minutu nebyl k utišení.
,,Takže maminka s tatínkem byli vlastně něco jako rytíři?" zeptal se Teddy svého usměvavého kmotra.
,,Přesně," odkýval mu to Harry, přičemž si ani nevšiml, že mu Teddy stačil sebrat hůlku.
,,Harry, jaké kouzlo se říká, když chceš vyčarovat vodu?" optal se najednou Teddy.
,,Aquamenti," odpověděl mu Harry bezmyšlenkovitě.
,,Teddy," dostal ze sebe Harry, jakmile uviděl Teddyho, který ve své ruce držel jeho hůlku, která byla namířena rovnou na něj.
,,Teddy!"
Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miraella | Web | 21. září 2008 v 15:58 | Reagovat

To je tak roztomilé :) Popravdě je mi jedno, zda malé dítě může mít tyhle schopnosti. Četlo se to neuvěřitelně krásně. Nádhera. Úplně jiné, než ostatní povídky, vyjímečné... takové to bylo. A i když se to zdá jen dětské, já v tom cítila i hloubku. Domýšlela jsem, jaké to bude dál, až Teddy vyroste a jak se potom bude k těm problémům stavět. Konec mě pobavil :) Úplně ho vidím, jak mu do obličeje stříká ta voda.

Jen bych možná podotkla, že když mu byly čtyři, mohl někde zašišlat. Nehledě na to, že tvořil souvětí a naprosto smysluplné věty :)

2 Alkí | Web | 21. září 2008 v 16:16 | Reagovat

Skvěle se mi to četlo, občas jsem padala pod stůl :D (třeba když jsem četla to o Voldemortovi :o), je fakt, že já bych ani nevěděla jak to malýmu děcku vysvětlit :D)..

3 šarlot | Web | 21. září 2008 v 17:10 | Reagovat

Mia: No teda, takový dlouhý komentář a ještě k tomu pochvalný *hledá sklo na zarámování* :D. Děkuji ti moc. Jo taky mě napadlo šišlání, vzpoměla jsem si pak na sestřenku, která chodí na logopedii, no a pak ty souvětí, to mi vlastně nějak nedošlo, no pro příště budu chytřejší :).

Alkí: Jé děkuji moc za komentář :), jsem ráda, že jsi se u toho zasmála :).

4 lucynda | Web | 22. září 2008 v 11:12 | Reagovat

souhlasim se všema... Bylo to moc povedené a pěkně popsané... S teddym jsem moc povídek nečetla, ale tahle se mi moc líbila. Konec byl úžasnej...

5 Rony | Web | 22. září 2008 v 14:28 | Reagovat

Tak mě se to líbilo.

Bylo to originálně napsané, dobře se to četlo.

Nejlepší byl Teddyho pohled na Voldemorta, když se to tak vezme, měl trochu pravdu :)))

Já jsem si vždycky domýšlela, že malé kouzelnické dítě může mít právě takové vlastnosti jako měl Teddy v téhle povídce. Jen s tím vyjadřováním měla Miraella pravdu.

Nemám, co bych ti vytkla.

Mimochodem: Konec mě pobavil :)))

6 Lenka | Web | 22. září 2008 v 15:44 | Reagovat

Pěkný.....líbolo se mi to

Jasně, že puntíky...XD

7 šarlot | Web | 23. září 2008 v 18:31 | Reagovat

Jé děkuji vám moc za komenty :).

8 sestřička | 26. září 2008 v 8:28 | Reagovat

Jo sestřičko, musí se uznat že se ti jednou zase něco povedlo...:-)

9 Kristin | 26. září 2008 v 20:24 | Reagovat

Tedy, musím uznat,  že se lepšíš čím dál tím lépe  !!!  =)  Když si přečtu tvoje počáteční výtvory a srovnám je s dneškem,  tak se to zdá být až neuvěřitelné  :D  Vím,  jak to nesnášíš,  když čtu tvoje staré povídky,  ale já si nemůžu pomoct  =) Takže přeji : Ať psaní jde !! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama