,,Listopad,“zašeptáš.

9. září 2008 v 19:56 | šarlot |  Jednorázovky
Přicházím opět s melancholickou jednorázovkou; v hlavní roli Hermiona G.

Šprt. Zase jsi tohle slovo slyšela. Proč jen ti nemohou dát pokoj? Proč se nestarají o sebe? Co je špatného na tom, že se na rozdíl od jiných lidí podíváš na látku? Že ti na tom zaleží. Ušklíbneš se. Znáš odpovědi na své otázky. Na jejich zodpovězení nepotřebuješ knihy ani sáhodlouhý výklad.
Snažíš se. Chceš být přátelská. Vlastně jsi přátelská. Tak proč tě přehlížejí? Někdy si říkáš, že ti přátelství s Ronem a Harry stačí, ale postupně zjišťuješ, že tomu tak není. Chceš mít kamarádku, opravdovou kamarádku. Chceš, aby tě vyslechla. Chceš, aby porozuměla tomu co cítíš, co si myslíš. Přeješ si to.
Kniha. Pohlédneš na ni s ironií v očích. Přeješ si být jiná, ale tvé zvyky a tvá duše je silnější než ty. Toužíš po tom vzít ji do ruky a vyhodit z okna. Potřepeš hlavou. Nejsi na to dost statečná. Z čeho by jsi pak vlastně udělala domácí úkol? Usmíváš se.
Jdeš k oknu. Neodvažuješ se ho otevřít. Vlastně ani nechceš. Je ti dobře za jeho sklem. Cítíš se s ním spřízněná. Má dvě tváře, tak jako je máš ty. Tu první vidí všichni kolem tebe. Opírají o ní opovržlivé pohledy, tak jako se opírá vítr o venkovní tabulky skla. Ta druhá strana je jen pro tebe. To teplo, ten klid, ta krása. Ta duševní.
Zase ti vyvstává na mysli to slovo. Probouzí v tobě hněv a nechápavost. Těšíš se, až začneš znovu. Až zmizíš z Bradavic. Až už konečně nebudeš ta vyhlášená šprtka bez emocí a citů. Svoboda. Nasáváš tu pomyslnou vůni. Necháváš se unést.
V hlavě ti vyvstávají jména zemí, do kterých by jsi chtěla utéct. Irsko, Dánsko, Norsko. Zasníš se. Doufáš, že tě čeká něco krásného. Snad.
Vzpomínáš, jak jsi otevřela dopis. Jak ti v očích zaplanuly jiskřičky. Jsi sice velmi rozumná dívka, ale rozum jde hold někdy stranou. Ten den ti umožnil vše. Byla jsi konečně svá. Nespoutaná. Měla jsi chuť všechno prozkoumat. Chtěla jsi všechno vidět a také vědět. Nevadilo ti, že si musíš něco přečíst. Něco se naučit. Bavilo tě to. Zjišťuješ, že z tebe tvé mladistvé nadšení už vyprchalo. A to jen díky těm pyšným tvářím.
Chceš být zase svá. Chceš vše zase objevit. Začít od začátku. Po tváři ti stéká slza. Už ten tlak nevydržíš. Rychle si ji utíráš. Leháš si na svou postel. Díváš se na svůj polštář a přemýšlíš, kolik slz ho už asi navštívilo. Dost.
Pohlížíš na strop. V mysli tě napadá tolik otázek. Slyšíš proč. Cítíš to slovo. Vypaluje se ti na duši. Jeho plameny tě olizují, jeho kouř tě dusí. Chceš utéct. Nemůžeš. Víš to. Už jenom kvůli svým rodičům. Slza. Už to nezvládáš. Nedokážeš být jako všichni ostatní. Tak proč tě nutí? Proč ti nedovolí, abys byla sama sebou? Proč ti nedovolí učit se? Proč jednoduše nechápou, že tím, že se učíš kouzlům a kouzelnickému světu, mu jednoduše vzdáváš hold? Proč si ho oni sami neváží? Možná až jednou přijde Voldemort, či někdo horší a zpustoší vše, co jen uvidí, možná si ho pak budou více vážit. Lituješ kouzelnický svět. Třepeš hlavou. Víš, že nejde zachránit. Víš, ale přesto doufáš. Snad jednou se to podaří. Snad jednou nebudeš šprtka. Snad jednou nastane ten správný čas. Teď je, ale ještě brzy. Víš to. Vidíš to. Ten praví čas jednou dorazí, možná bude pozdě, ale třeba také ne. Musíš si ovšem počkat, protože teď je ještě…
,,Listopad,"zašeptáš.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám melancholické povídky?

Ano!
Ne!
Nepřemýšlím nad tím!

Komentáře

1 Rony | Web | 10. září 2008 v 15:57 | Reagovat

Takovéhle povídky mám nejraději :D

Jsem na ně přímo ujetá :)

Citové, melancholické....mňam.

Musím přiznat, že o Hermioně jsem takto nikdy nepřemýšlela, možná jednou, ale to už je dávno.

Líbilo se mi to :o)

2 šarlot | Web | 10. září 2008 v 19:30 | Reagovat

Rony: Děkuji moc :) taky mám celkem ráda melancholické, moc dobře se píšou :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama