Tvůj dech, jenž za tebou pádí…

8. září 2008 v 18:07 | šarlot |  Jednorázovky
Na motivy ze skutečného života…
+Věnované Anči, nejenže jsem jí slíbila, že jí věnuji další mou tvorbu, ale také je to úžasné sluníčko, které vnáší do srdcí jiných lidí radost :).

Sedíš nad tlustou knihou a přemýšlíš. Nedokážeš se soustředit. Není to tebou, je to tím člověkem, jenž stojí za tebou. Rychle se otáčíš. Zase to byly jen bludy. Proč tě to nenechá spát? Proč tvůj vlastní strach je najednou daleko silnější, než jsi ty?
Dýcháš. Snažíš se uklidnit. Tíží tě ten pocit. Chceš utéct, chceš být někde jinde. Chceš se schovat, ale něco ti v tom brání. Vzpomínáš si. Povinnosti a předurčení, jak se ti jenom pomyšlení na tyhle dvě slova hnusí.
Jsi přece z veleváženého rodu, neměl by jsi cítit strach. Neměl, ale cítíš. Pomoc. Chceš, aby ti někdo pomohl, ale kdo by se zahazovat s tak slizkým hadem, jako jsi ty. Kdo? Ani tvé druhé já by to pro tebe neudělalo. Hnusíš se mu. Hnusíš se sám sobě. Vztek. Cítíš ho. Často zaplavuje tvou duši z neznámých důvodů. Stejně jako se nedokážeš ubránit svému strachu, nedokážeš se ubránit svému vzteku. Sžírá ti to duši.
Snažíš se být statečný. Nejde ti to. Vlastně ani nejsi z Nebelvíru, tak proč by jsi měl být, že? Díváš se zase zpátky do knihy. Její písmenka pro tebe momentálně nemají žádnou váhu. Rachot. Jsi vyděšený. Všude máš rozsvíceno a pro klid duše máš puštěné i kouzelnické rádio, přičemž jeho poslech není tvou nejoblíbenější činností.
Opět se otáčíš. Možná, kdybys tam konečně někoho viděl, ulevilo by se ti. Bojíš se. Bojíš se vraha, přičemž vraždíš dennodenně. Pronásledují tě myšlenky na tvé oběti. Na jejich křik, pláč a zoufalství. Sám začínáš být zoufalý.
Přemýšlíš proč máš vlastně tyto absurdní představy. Je to pocit viny? Je to práce tvého svědomí? Nevíš. Chceš vlastně znát odpověď?
Jsi chamtivý, domýšlivý a pyšný, tvůj strach je tedy tvou daní? Slyšíš klepání. Třeseš hlavou a zaháníš bludy. Slyšíš ho znovu. Blázníš, nebo je to skutečné? Ťuká na tvé dveře odplata, či snad smrt? Ne. Jsi příliš mladý. Ještě nejsi pro smrt dost dobrý. Alespoň v to doufáš. Ostatně asi jako každý. Třeseš se. Nechceš být jako každý. Ovšem na druhou stranu, chceš být, jako každý normální kluk. Chceš si povídat o holkách, o famfrpálu. Chceš se smát. A právě tohle je věc, která tě po tvém strachu a vzteku děsí nejvíce.
Chceš být sám, ale přitom chceš kolem sebe mít dost lidí. Ne nechceš kolem sebe mít lidi. Chceš mít kolem sebe přátele. Chce se ti křičet, brečet. Nemůžeš. Jsi z čistokrevné rodiny a v té přece nikdo nikdy nebrečí. Alespoň si to myslíš. Možná chybně a možná taky ne.
Snažíš se číst. Už nechceš přemýšlet o svých slabostech. Ovšem připadáš si najednou tak...lidský. Uchechtneš se. Co je to vlastně za výraz lidský? Přemýšlíš, jak je možné, že tohle slovo vůbec máš ve slovníku. Zvláštní.
Slyšíš kroky. Nevymýšlíš si. Doufáš. Tvůj dech tě opouští. Chceš ho zase chytit zpátky. Nejde ti to. Chceš se schovat pod peřinu a už nikdy nevylézt. Chceš to udělat přesně tak, jako všichni smrtelníci, které tak moc nenávidíš. Nenávidíš? Přes tvář ti přeběhne úšklebek. Vlastně nevíš co miluješ, jestli je to vůbec možné a co nenávidíš.
,,Regulusi Blacku, laskavě otevři dveře. Nebudeš ignorovat svou matku, to ti povídám,"trhneš sebou. Že by přesně tohle byl tvůj vrah? To ztělesnění tvého strachu. To ovládání tvých citů a tvé duše. Povzdechneš si. Tvůj dech se ti pomalu vrací. Vrací, ale ty víš, že zase odejde. Že zase pocítíš tu úzkost, vztek a samotu.
Nebráníš se těmto myšlenkám. Vlastně ani nevíš jak. Zvyk. Ano jsi zvyklý. Třepeš hlavou. Doufáš, že se jednou z této náruče vyprostíš. Z náruče samotného ďábla.
,,Jistě matko,"nasadíš ledovou masku a dýcháš. Snad jednou…
Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Regulus Black, jako okouzlující mladík?

Samozřejmě!
Rozhodně ne!
Možná!

Komentáře

1 Anči | Web | 8. září 2008 v 18:33 | Reagovat

jůů dík...hihi sluníčko..:D no echm.:D

Teď k povídce. Viděla jsem v ní tebe. Tvoje pocity. Ehm, tvůj strach z vrahů schovávajicích se u tebe v pokoji pod postelí. Puštěné rádio...

hezká pocitová povídka. No nejdřív jsem si myslela, že je to Draco, ale potom to byl Regulus. Což mě teda dost příjemně potěšilo. Přece jenom, co si budem namlouvat. Draco je skvělej, ale taky se nemusí narvat úplně všude.

Moc se mi to líbí!:D dííííííííííííííííííííííííííík Čárlí!:):-*

2 Anči | Web | 8. září 2008 v 18:34 | Reagovat

Regulus a okouzlujicí mladík? Bohužel jsem neměla tu čest ho poznat, ale určitě ano!:D:D:D

3 lucynda | Web | 8. září 2008 v 21:51 | Reagovat

nádherná povídka... Vžila jsem se do Reguluse a cítila jeho pocity... Prostě nádherně popsaná povídka.

4 Afgreki | Web | 8. září 2008 v 21:56 | Reagovat

Moc hezká lehká povídka. Čtivá a emocionální :) Líbila...

5 šarlot | Web | 9. září 2008 v 16:05 | Reagovat

Anči: Díky moc :) To jo, hodně jsem v tom zobrazila sebe :D jen co je pravda. Jako Regulus je určitě okouzlující mladík :D.

lucynda: Děkuji moc, jsem ráda, že se ti líbila. :)

Af¨greki: Děkuji moc za koment :)

6 Rony | Web | 9. září 2008 v 19:23 | Reagovat

Tahle povídka se mi líbí. Líbí, už proto, že je ohromě emotivní, citově nabitá. Líbila se mi.

O Regulusovi jsem moc povídek nečetla.:)

Povedla se ti! :D

7 Teriasxxs | Web | 9. září 2008 v 19:34 | Reagovat

Jé, krása... :o) Reguluse mám ráda, tak možná proto, ale určitě ne JENOM proto, jestli chápeš :D pěkně napsané, hezky se to četlo.

8 šarlot | Web | 9. září 2008 v 19:58 | Reagovat

Rony: Díky moc za koment :) Jsem ráda, že jsem mohla přispět do kategorie Regulus Black :D

Teriasxxs: Jasně, že chápu :). Díky moc za pochvalu :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama