Charles Dickens, autor románů, jenž říkají krutou realitu

2. listopadu 2008 v 18:33 | šarlot |  Recenze: knihy
Přicházím s novou recenzí, tentokrát mi do oka padl autor, kterého mnozí známe již od sedmé, či osmé třídy...

+
Vypsala jsem vám ještě ukázku a nějaké citáty :).

Životopis: (z http://www.cesky-jazyk.cz/ dílo 1.)


Anglický spisovatel Charles Dickens se narodil 7. února 1812 a byl nejvýznamnějším a nejpopulárnějším představitelem viktoriánského románu. Z nuzných poměrů se vypracoval na
opravdovou hvězdu literárního nebe a to jen svou houževnatostí a vytrvalostí. V dětství byl často nemocný. Jeho rodina se najednou ocitla na hranici bídy. Po přestěhování z idylického venkova do Londýna dluhy začaly narůstat. Jako desetiletý chlapec musel pracovat. Potloukal se po Londýně a nasál do sebe atmosféru pochmurného velkoměsta 1. pol. 19. stol. Teprve od dvanácti let chodil nějaký čas do soukromé školy, kde se toho sice moc nenaučil, ale poznal další prostředí, které zvěčnil ve svém díle. Od svých dvaceti let působil v listu Morning Chronicle (Ranní kronika). Svou literární dráhu zahájil drobnými časopiseckými črty a povídkami pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Jeho časopisecké črty plné humoru si čtenáři tak oblíbili, že se rozhodl pustit do rozsáhlejšího díla. Roku 1836 začal psát humoristický román na pokračování Kronika Pickwickova klubu. Tento román měl fenomenální úspěch, především díky další Dickensově výjimečné vlastnosti - jiskrnému humoru.
Zvláštností tehdejší doby, která do jisté míry ovlivnila celou Dickensovu tvorbu, byl zvyk romány na pokračování vydávat v sešitech či novinách, a teprve podle jejich úspěchu jim dát i knižní podobu. Aby se Dickens uživil, byl nucen každý měsíc odevzdat určitý počet stran románu, o němž někdy sám nevěděl, jak skončí. Přízeň čtenářů byla vrtkavá, a tak autor musel děj obohacovat novými a novými postavami. To je důvod, proč Dickensovy romány někdy představují složitý, téměř nepochopitelný propletenec. Kritici však při rozboru jeho díla zjišťují, že své romány dokonale promýšlel, že s postavami žil, a pokud měly zemřít, trpěl spolu s nimi. Roku 1837 začal vycházet román Oliver Twist, jehož námětem je autorovo celoživotní téma - tragický osud chudých dětí. Tento román se vyznačuje kritickým pohledem na soudobé instituce a silným sociálním soucítěním. Charles Dickens zemřel 9. června 1870 na mozkovou mrtvici. Po jednomyslném přání národa byl slavně pochován ve Westminsterském chrámě.

Citáty:

►Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.
►Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby, nemá hrdost.
►Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.

Dílo:

David Copperfield (by: šarlot):



David Copperfield je dílo o životě a jeho utrpení. David se setkává v pouhých devíti letech s tvrdostí a pohrdáním. Je předhozen, jako hadrová panenka panu Murdstonovi (oženil se s Davidovou matkou) a jeho sestře. Po nějaké době je poslán do školy, kde se seznamuje se Streetforthem, svým budoucím přítelem, do kterého se nadevše zamiluje (bratrsky).
Další Davidovou etapou života, a to v deseti letech, je práce v továrně Murdston a Grinby, kde David myje prázdné lahve od vín. Po delší době plné nespokojenosti a odporu se David uchyuje k útěku. Nakonec skončí u své pratetičky Lízi, která mu poskytne šaty, peníze, zázemí i školu (učí se ve škole pana Stronga).
V sedmnácti letech, již vzdělaný David C., se po několika nástrahách ocitá ve víru práce, který mu ukazuje nový směr jeho života.
Nemohly by ovšem chybět ani ženy, do kterých by se Davy zamiloval. Například okouzlující Dora a Anežka (Agnes), kteréž si nakonec také vezme.
Dílo má v sobě autobiografické prvky a skládá se z mnoha postav, které sice dělají dílo složitější, ale zato zajímavější.

Hodnocení: Tohle dílo mne velmi zaujalo svým rozsahem a to nejen v přepočtu na stránky. V některých částech, které se týkaly chování pana a slečny Murdstonových k mladému Copperfieldovi, jsem opravdu cítila vztek. Myslím, že mě tohle dílo rozhodně ničím nezklamalo, ba i dokonce navýšilo mnohokrát mé očekávání. Rozhodně všem doporučuji. Musím však upozornit, že kniha má asi 1016 stránek :).

Ukázka:

,,Pane Murdstone, pane," volal jsem naň; ,, ne, prosím, nebyjte mne! Snažil jsem se učiti se, pane; ale nemohu se učiti, když jste při tom se slečnou Murdstonovou. Nemohu, opravdu!"
,,Opravdu nemůžeš, Davide?" pravil. ,,Zkusme to."
Držel mou hlavu jako ve svěráku; ale vytočil jsem se nějak, zarazil jsem ho na okamžik a prosil úpěnlivě, any mne netloukl. Zarazil jsem ho jenom na okamžik, protože mne v následující chvíli prudce uhodil; a v témž okamžiku jsem sevřel do úst mezi zuby ruku, kterou mne držel, a prokousal jsem ji. Zatínám zuby, když na to pomyslím.
Pak mne byl, jako by mne chtěl ubíti. str. 69/ÚSTŘEDNÍ DĚLNICKÉ NAKLADATELSTVÍ... 1926

Další díla:

Kronika Pickwickova klubu 1836
Oliver Twist 1837-1839
Náš vzájemný přítel 1865- poslední dokončený román.

Ch. Dickens napsal přes dvacet románů...
Já osobně bych si určitě chtěla ještě přečíst Olivera Twista a co vy?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četli jste něco od Ch. Dickense?

Ano
Ne
Chystám se

Komentáře

1 Anči | Web | 2. listopadu 2008 v 18:38 | Reagovat

hihi..:)

Počkat, to je ta, co jsi přečetla anglicky, nebo tak hnusná bychle, kterou jsi tahala i do školy. Jo to bude asi ono. Ty jo, to bych asi nepřečetla, ale možná se k tomu někdy dokopu.

Moc hezká recenze, ty citáty mě docela zaujaly a taky se mi líbil tvůj názor na knížku..:)

Uvidíme, možná v knihovně na Charlese Dickence jednou sáhnu..:)

2 Rony | Web | 2. listopadu 2008 v 19:31 | Reagovat

Líbí se mi tvé názory.

Popravdě jsem od Dockense nic nečetla. *stydí se*

Ty citáty jsou taky skvělé a zajímavé.

Musím si od něj něco přečíst.

Takže ti děkuji za typ :)

3 Rony | Web | 2. listopadu 2008 v 19:32 | Reagovat

Tý jo....a ještě to jméno napíšu blbě. Achjo.

Tákže Dickence...

Tady je vidět, že ho opravdu neznám :)

4 šarlot | Web | 2. listopadu 2008 v 19:36 | Reagovat

Anči: Přesně ta bichle :D. No hele teda jako nevím, jestli se ti spíš dřív nerospadne v ruce, už takhle mi tam chybělo pár stránek a obal se jaksi trhá :D.

Rony: O to nevadí, já se do této doby pouze dokopávala k tomu si od něj něco přečíst :). No každopádně už mám na mušce pár dalších autorů, tak snad z toho vyjdou nějaké recenze :).

5 Lenka | Web | 3. listopadu 2008 v 8:20 | Reagovat

Já teda četla jenom úryvek z D. C. ve školní učebnici...nevypadalo to nejhůř, ale ani mě to nijak nezaujalo...i když do učebnice vždycky dají nezajímavý ukázky...

...Teda, klidně bych si to přečetla(a myslím, že nám to asi dají jako povinnou četbu), ale dost mě děsí složitost děje...abych to vůbec pochopila=)

Dvacet románů je dost, to bych měla hodně dlouho co číst...(můj oblíbený spisovatel-tatínek mu důvěrně říká grafoman-jich napsal přes čtyřicet=))

6 Miraella | Web | 4. listopadu 2008 v 18:03 | Reagovat

Nečetla jsem a cítím se velmi zaostalá a méněcenná :D hlavně protože je to podle všech opravdu skvělý spisovatel.

7 Demir | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 20:42 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama