Jasmína

5. dubna 2009 v 11:11 | šarlot |  Povídky mimo mísu
Jasmína

Přicházím s jednorázovkou inspirovanou rozsáhlou ságou Deltora. Kdo tyto knihy četl až do konce, asi ví, že v celém příběhu je jen málo zmínek o Liefovi a Jasmíně, a proto jsem se rozhodla napsat jakýsi doplňující příběh, který mi v knihách chyběl (což znamená, že nemáte očekávat strhující bitvu, ani dobrodružnou pouť, ale jen prostý a obyčejný příběh o lásce :)).

+ Znaménka oddělující text a uvozující informaci o Ametystu byly nahrazeny jinými.
Text pod posledním znaménkem je z poslední knihy se jménem Jižní sestra (Deltora III.), je ovšem velice zkrácený.


Lief pospíchal chodbami paláce. Potřeboval si promluvit se svou matkou Šarn, konečně se totiž rozhodl a nechtěl již déle čekat.
Po krátkém vydýchání Lief lehce zaklepal na dveře od Šarnina pokoje.
,,Dále." Lief pevně stiskl kliku u dveří a poté vkročil do jemně osvětlené místnosti.
,,Liefe," ozvalo se od okna. ,,Potřebuješ něco?" Na Šarnině krásné tváři se nyní rýsoval úsměv.
Lief postoupil k oknu a pohlédl na svou matku: ,,Chtěl jsem tě požádat o ten prsten, který jsi mi již několikrát nabízela." Na Šarnině tváři se na okamžik objevily jisté pochybnosti, přesto však Lief zanedlouho v ruce držel prsten podobný jeho pásu, v kterém se třpytilo sedm velkých drahokamů, které dohromady ochraňovaly celou Deltoru.
,,Jasmína?" Šarniny pohyby trochu ukazovaly, že si není příliš jistá, zda je tato dívka vhodná pro jejího syna a hlavně pro mladého krále kouzelné země jménem Deltora.
,,Ano," odpověděl jednoduše.






Během chvilky byl venku. Sluneční paprsky po hladily po tváři. Jasně slyšel Jasmínin hlas: ,,Nejspíš bude." Usmál se pro sebe, tahle slova mu kdysi řekla, když jí pověděl, že se jednou ožení z lásky se ženou, která ho snad bude milovat.
Zanedlouho byl za zdmi paláce, který kolem sebe neměl mlžný opar, jako to bylo u předchozích králů a královen. Na chvilku se zamyslel, jaké by to asi bylo, kdyby teď nebyl král, ale jen obyčejný Lief z kovárny?
Ozvalo se zabručení: ,,Liefe, dávej přece pozor!" Lief, který při tom všem vzpomínání zapomněl, co se vlastně chystal udělat, se s úsměvem zahleděl do tváře svého společníka na cestách po celé Deltoře i v zemi Pána Stínů.
,,Bardo!" vykřikl mladý král. ,,Myslel jsem, že jsi pořád ve Smetkově."
,,Nechtěl jsem dlouho nechávat stráže bez dohledu," odpověděl Barda prostě. Jeho pohled mu sklouzl na zem, kde uviděl prstýnek se sedmi malými kamínky.
Diamant. Elbait. Lazurit. Topas. Opál. Rubín. Ametyst. Všechny dohromady vytvářely stejné kouzlo … zaklínadlo … SLOVO, jaké tvořily kameny v kouzelném páse.
DELTORA.
,,Myslím, že tohle budeš ještě potřebovat," zasmál se Barda. Od té doby, co znal Lindu, se smál čím dál více. Lief pohlédl na Bardu a pak si od něj s lehkým kývnutím hlavy vzal prstýnek.
,,S žádnou jinou dívkou, ať už by byla z Tory, D´Oru či Ritmeru, bys podle mého názoru nemohl být šťastnější, jen si troufám tvrdit, že bude k tomu mít nejdřív spoustu řečí. Nevzdávej se." Pokýval hlavou a nechal své nohy, aby zamířily k bráně paláce.





Zanedlouho se Lief dostal až k okraji Lesů Hrůzovlády. I když spolu s Bardou a Jasmínou procestoval celou Deltoru a dostal se na místa jako je Hora Děsu, Údolí Ztracených, Město Krys nebo Jezero Prokletí, měl z tohohle místa pořád ještě trochu strach.
,,Jasmíno," zakřičel nahlas její jméno. Odpovědí mu však nebylo nic jiného, než její křik. Lief neváhal ani dvě vteřiny a rozeběhl se za ní. Občas sice trochu zakopl, ale hned se zase postavil na nohy s odhodláním dostat se k Jasmíně co nejdříve.
Po chvilce se mu do zorného pole dostaly osoby, které meči a dýkami ohrožovaly drobnou černovlásku. Jasmína již stačila jednoho zlikvidovat, ale další dva ji stále ohrožovali.
Lief se přikrčil, vytáhl svůj meč a zaútočil na muže, který stál nejblíže k němu. Muž s černým pláštěm přehozeným kolem ramen ani nestihl pozvednout svůj meč a už ležel v mdlobách na studené zemi.





,,Liefe, co tady děláš?" promluvila Jasmína a dál při tom sledovala muže, kteří se ji snažili nejspíše obrat.
,,Slyšel jsem křik, měl jsem strach, že se ti něco stalo." Rozhodl se, že Jasmíně raději řekne pro začátek jen půl pravdy.
,,To byl vztek," podotkla Jasmína, ,,děkuji, ale zvládla bych to sama," řekla Jasmína stále nevýrazným hlasem.
,,Já vím, ale …"
,,Co?"dožadovala se Jasmína a její hlas zase nabral temperament.
,,Chtěl bych se tě na něco zeptat," řekl Lief nakonec. ,,Ale ne tady," dodal, když spatřil Jasmíninu zvědavou tvář.





,,Tak Liefe, co jsi mi chtěl říct?" zeptala se Jasmína a odstoupila kousek od Liefa. Stáli na louce, která se podle všeho zelenala nejvíce za posledních několik set let. Nad hlavami jim létal Krej, Jasmínin havran, který krákal, jakoby tušil, že tam dole půjde za chvíli o něco hodně důležitého.
Lief se zhluboka nadechl. Věděl, že musí svá slova zvolit pečlivě. Lief nahmatal prsty Ametyst.

♦Ametyst … uklidňuje a konejší. Mění barvu v přítomnosti nemoci, ztrácí barvu blízko otráveného jídla nebo pití …

Cítil jak se mu do těla dostal klid. Přistoupil k Jasmíně. Vzal její ruce a položil je do svých dlaní. Viděl, jak Jasmína zvedá svůj zrak k němu. Ještě jednou se zhluboka nadechl: ,,Jasmíno, chceš …" na okamžik ho zradil hlas, ,,chceš si mě vzít?" zeptal se Lief něžně a upřel své oči na ty její zářivě zelené. Stejně zelené, jako byl Elbait, který byl zasazený v kouzelném páse, který vyrobil samotný Adin, kovář a také první král Deltory.
,,Liefe," zašeptala Jasmína. ,,To, to přece nejde, nemůžeš po mně přece chtít, abych se ze mě po tvém boku stala královna," vykřikla zoufale. ,,Sotva začínám číst trochu rychle."
,,Jasmíno," řekl Lief klidným hlasem. ,,Víš přece, že na tomhle vůbec nezáleží, spolu s Bardou jsme našli všechny drahokamy, osvobodili otroky v zemi Pána Stínů, dokonce jsme probudili všech sedm draků a zničili čtyři sestry, na tomhle záleží. Lidé by sami měli chtít, aby dostali za královnu někoho, jako jsi ty," pronesl Lief skoro zoufale.
Tak moc se připravoval na tuhle chvíli, byl si skoro jistý, že k němu Jasmína cítí to samé, jako on k ní. Nejspíše se spletl.
,,Nevzdávej se," V hlavě se mu ozval Bardův hlas.
,,Liefe," zamumlala Jasmína.
,,Chápu," Dal své ruce zase zpátky k tělu. Otočil se. Nestačil však udělat ani dva kroky, když ho Jasmína předběhla.
,,Liefe, není to pro mě snadné. Celé roky jsem vyrůstala v Lesích Hrůzovlády jen sama s Krejem a Fillim," na důkaz jejích slov Filli, malé chlupaté zvířátko, zapištěl Jasmíně na rameni, ,,a pak ses najednou objevil ty a Barda. A já se najednou musela na někoho ohlížet, měla jsem o vás častokrát strach, víš jak je těžké učit se citům?" Lief ji pozorně poslouchal, nerad ji viděl takhle zničenou. A to všechno kvůli němu.
,,Žebrák to má a přece nemá. Boháč to nepotřebuje a přece to mít nemůže. Co je to?" Najednou si vzpomněl na hádanku, kterou kdysi dostal Barda, když se snažili zpátky získat jeden z drahokamů. Její řešení je nic. A on teď konečně poznal, co je to mít nic. Být králem mu v porovnání s tím, že nebude moct držel Jasmínu za ruku, nebude ji moci políbit, připadalo jako obrovské NIC.
Najednou mu Jasmína vzala obě jeho ruce a dala mu je do těch svých. V poměru s těmi jeho byly ty její opravdu drobné.
,,Kdybys nebyl král, asi bych souhlasila okamžitě. Já, já tě mám doopravdy ráda," odmlčela se Jasmína, ,,miluji tě," opět se odmlčela. Lief na ní pohlédl s otázkami v očích. Vždyť ještě před chvílí to vypadalo úplně jinak.
,,Míním…" její slova však nebyla nikdy dokončena. Lief, který byl v tento okamžik nesmírně šťastný, ji konečně po tak dlouhé době, co k ní cítil lásku, políbil.
,,Liefe!" zvolala Jasmína překvapeně a snad byla již v tu chvíli přesvědčena, že proti lásce se bojovat nedá.
,,Myslím, že z drahokamů budu již potřebovat jenom topas," promluvil Lief po chvíli.
,,Proč?" zeptala se Jasmína nechápavě.
,,Troufám si tvrdit, že mě asi doslova pohltí láska a topas přece posiluje a vyjasňuje mysl," zasmál se Lief.
,,To mi vlastně něco připomíná," pustil Lief Jasmíniny ruce a po krátkém prohledávání kapes našel to, co hledal. ,,Chceš si mě tedy vzít?" Tentokrát si byl Lief skoro jistý, že dostane tu správnou odpověď.
,,Ano, ale netvrdím, že to semnou budeš mít lehké," usmála se konečně Jasmína.
,,Něco takového by mě ani nenapadlo," oplatil jí Lief úsměv a poté ji navlékl prstýnek se sedmi zářivými kaménky.
,,Vždyť je jako pás," vydechla ohromeně Jasmína a poté dala Liefovi ruce kolem krku. Nad hlavami jim skřehotal Krej, ale to už ani jeden z nich neslyšeli. Jejich rty se totiž spojily v další polibek a jejich mysl se naplnila štěstím.






Jednoho jasného rána toho jara, když Deltora celá kvetla, včely byly opilé nektarem a ptáci vesele zpívali, si Jasmína oblékla zelené hedvábné šaty, zapletla si květiny do vlasů a vyšla ven, aby se sešla s Liefem na kopci u paláce.
Ruku v ruce zde byli oddáni před davem, jaký Del ještě nikdy nevidělo. Barda stál vedle Liefa. Vedle Jasmíny stála Marilen. Šarn se Zmarem se dojatě dívali a vzpomínali.
A draci Veritas, Forta, Hopian, Honora, Fortuna, Fidelis a Felicitas kroužili na nebi nad nimi.
Ale Liefovi s Jasmínou připadalo, jako by byli docela sami, protože oběma se splnilo nejvroucnější přání jejich srdce.

Konec


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristin | Web | 6. dubna 2009 v 21:29 | Reagovat

I přesto, že romantiku jako takovou moc nemusím, tak přece jen jednou za čas je nutná aspoň malá dávka :D V případě téhle povídky byla trošičku větší, ale nevadí :D Hehe, nee, nebudu tě štvát, já vím jak Deltoru žereš a je pravda, že ten konec jsi prostě dopsat musela ! :D:D Chyběla tam právě ta romantika a že se ti povedla ... asi budu závidět :D:D No dobře, zase přeháňky :D Myslím, že jsi to vymyslela skvěle a že autoři by se měli bát, kdyby si to takhle chtěla dopisovat všem :D:D

2 šarlot | Web | 16. dubna 2009 v 8:02 | Reagovat

Kristin: Pravda, pravdoucí :D, moc díky za pochvalu a koho, že to dopíšeme teď´? :D

3 Lenka | E-mail | Web | 16. dubna 2009 v 16:26 | Reagovat

Povídka byla krásná, a hodila se k mé momentální náladě, za což si zaslouží malé, ale významné plus.
P.S.Miluju Deltoru. Knihy jsem četla všechny, i když ne zrovna po pořádku. A pořád si to pamatuju=))

4 šarlot | Web | 18. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

Lenka: Hrozně moc mě potěšil tvůj komentář, ano Deltora je prostě nádherná tvorba :), člověk by skoro rád zavřel oči a nechal se tam přenést :).

5 Lenka | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 19:30 | Reagovat

šarlot:Jsem ráda, že tě potěšil, a ano, Deltora je úžasná. Sice mi trochu připomínala Pána Prstenů, ale v některých ohledech ji mám i trochu raději...

6 šarlot | Web | 24. dubna 2009 v 20:42 | Reagovat

Lenka: No Pána prstenů, toho jsem ani pořádně celého neshlédlaa, myslím, že jsem se to jednou snažila číst. Nevím, deltora je taková víc čtivější :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama