Your...

26. dubna 2009 v 0:01 | šarlot |  Jednorázovky
Přicházím s novou jednorázovkou. Hl. postava: Narcisa B.
Věnování: Kristin k jejím 15. narozeninám, aneb život skýtá různé pohnutky :).



Nikdy jsem lidi příliš nemilovala, ale zároveň jsem se je snažila pochopit. Probrat se nezměrnými informacemi. Dokonale se vžít do pocitů a zaznamenat každý kousíček jejich vědění. Ovšem, když vyrostete v takové rodině jako já, nemůžete čekat, že lidi se hned pohrnou do vašeho experimentu.
Moje pohnutky nastaly asi kolem mého šestnáctého roku, tehdy jsem ještě nevěděla, jak moc brzy se má touha po poznání naplní.
Na škole jsem byla za tu jemnou blondýnku, co patří do tak strašné rodiny. Nikdo by nehádal, že i já se dokážu vžít do hrůzostrašnějších věcí. Černá magie mě nikdy příliš neokouzlila, snad i proto, že měla dost společného s mým příjmením. Black. Avšak, zkoumání osob přináší leckdy větší potěšení, mysl a duše každého je jeho nejvíc zranitelné místo. Tam se odvíjí všechny naše pohnutky, nápady, napadání jiných osob. A právě v tom byla ta hrůza.
Po škole jsem dostala nabídku k sňatku, Lucius Malfoy si jistě nepochybně pomyslel, že dívka z dobré rodiny a navíc příjemně uhlazená, jak se jednou kdysi někdo zmínil, by byla vhodná manželka pro něj. Avšak, ať už byl jeho podnět jakýkoliv, vždy jsem ho z celého srdce milovala. Oblíbila jsem si jeho způsob řeči, když mluvil trochu nadřazeně a choval se i tak. Jiným lidem to nejspíše přišlo odporné, ale mně to naprosto ohromilo.
Jeho duše byla tak zvrácená, jeho myšlenky tak morbidní. Nikdy, krom v mé rodině, jsem tenhle pocit a poznání nezažila. Po jeho boku jsem se konečně stala ženou, manželkou a postupně i matkou.
Vzpomínám si na den, kdy jsem Luciusovi oznámila, že budeme mít dítě. Lucius tehdy prohlásil: ,,Doufám, že bude mít tvé kouzelné rysy." Tahle slova se mi navždy vryla do paměti. Od něj to bylo jako vyznání, jako kdyby řekl: ,,Miluji tě."
Postupem času jsem si ho začala vážit ještě více. Dodnes si pamatuji jeho krátký, ale upřímný úsměv, když se dozvěděl, že máme syna.
Někdy mi přišlo trochu líto, že si s ním Draco nechce skoro ani povídat. Ale já jsem mu to naprosto odpustila. Draco nebyl takový jako jeho otec, ač to na první pohled vypadalo. Draco byl ještě skoro nedotčený, jeho myšlenky neputovaly volně a jeho nápady většinou nebyly jeho.
Oba jsem je úplně a nezměrně milovala. Byla jsem šťastná za každý okamžik strávený s nimi. Vždy jsem plakala, když Draco odjížděl do školy. Věřím, že on by dělal to samé, kdyby svět kolem nás nebyl takový.
Jakožto manželka Luciuse a správná hospodyňka na panství Malfoy Manor jsem často pořádala večírky a odpolední párty. Nikdo v tom nebyl tak dobrý. Často jsem však odbíhala až k paranoitě, srovnávala jsem samu sebe s ostatními manželkami voldemortových přisluhovačů.
Byla jsem skoro až dokonalá, pečlivě upravená, sečtělá. Díky času, který jsem měla díky domácím skřítkům jsem se stále zlepšovala.
Kdybych snad nebyla manželkou smrtijeda, nejspíše bych všechen svůj čas věnovala charitě, dětem. Po Dracovi jsem již žádné další dítě neměla. Možná by to nakonec prospělo všem, Draco by nemusel vyrůstat v tak velkém a svým způsobem i strašném domě sám. I já bych často nemusela být sama. Když Draco odešel do školy, cítila jsem se tak, postupem času jsem si však zvykla.
Můj život nebyl naplněný ztrátou, jak to jistě pomohlo připadat mé sestřičce Andromedě, která si vzala mudlu. Každá jsme měla to, po čem jsme toužily, já po protějšku s myslí a duší vhodnou ke zkoumání, moje sestra zase po svobodě. Černá magie i celá naše rodina se jí hnusila. Celkově vzato, možná se jen zamilovala. Ale to by z rodiny Blacků mohl pochopit jen málokdo.
Největší zkouškou pro mě byla asi chvíle, když Draco dostal rozkaz zabít. Věděla jsem, že to nedokáže, na to jsem mu projevovala až moc lásky, ale hlavně, on neměl zvrácené svědomí. Bylo čisté a nezištné.
Navštívila jsem Severuse, Belatrix šla se mnou. Cítila jsem se tak strašně, ale potřebovala jsem tenhle problém vyřešit. Dokonce došlo i na neporušitelný slib. Jsem tak ráda, že to Draco nemusel udělat
Pak nastal pád Voldemorta, všechno bylo najednou jiné, volné, svobodné. Myslím, že i Luciusovi se trochu ulevilo. Byla jsem a stále jsem šťastná. Miluji celým svým srdcem. A dokonce bych i řekla, že jsem naprosto pochopila mysl člověka, alespoň jednoho.
Poté co se ze mě dokonce stala babička, jsem konečně došla k poznání i dalšího dítěte. A teď již mohu říct: ,,A žili šťastně až na věky..."

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 15:53 | Reagovat

Tak...tahle povídka byla opravdu...nádherná...
S tímhle pohledem na Narcissu jsem se doposud nesetkala, a myslím, že tohle byl opravdu zajímavý nápad v nádherném zpracování.
Děkuji za krásný zážitek.

2 šarlot | Web | 27. dubna 2009 v 17:29 | Reagovat

Lenka: Děkuji moc za komentář. Nejprve jsem si zahrála se spíše opačnou myšlenkou na tohle dílo, ale pak jsem si uvědomila některé scény a mé rozhodnutí bylo jasné, Narcisa prostě miluje :).

3 Afgreki | Web | 27. dubna 2009 v 17:37 | Reagovat

No...tak...
Povídka hezky napsaná, ale zdála se mi jaksi o ničem. Vlastně tam nebyla žádná velká zápletka, co by ve mě probudila vzrušení.
A taky, je to sice (vážně!) originální zpracování Narcissina života, ale abych byla upřímná, vůbec mi nesedí. Cissu vidím na 99 způsobů a tohle je nejspíš ten stý :-) Nesmíš se zlobit, je to vážně pěkné...jsem jen negramot blbá, co neumí pochválit.

4 šarlot | Web | 27. dubna 2009 v 17:41 | Reagovat

Afgreki: Tady taky žádný děj být nemá víš :D. Vždy povídka neslouží jen k ději. Je to jakýsi pohled zpět, něco jako autobiografie :). Jinak já se nezlobím, je mám prostě jiný pohled a aspoń vidíš, že jich je nejméně sto :D. Možná je to právě to, že všichni píšou o té bolesti, co musela prožít jakožto manželka Luciuse, ale co když ho doopravdy milovala?

5 Miraella | Web | 28. dubna 2009 v 18:31 | Reagovat

Nepobírám název.
Jinak ale hlavně nechápu, jak si mohla po tak dlouhé odmlce napsat něco tak kvalitního. Smekám imaginární slamáček :)
Že to nemá ,,děj"? Upřímně, kolik povídek v dnešní době má ještě opravdový, kvalitní a originální děj? Mně tahle povídka přijde originální hlavně tím, jak je napsaná, z nového úhlu pohledu. Něco mi na Cissu sedí, něco ne, ale o tom to přece je, ne? Člověk i jeho mysl je nevyzpytatelná, jak se i v povídce trochu nastínilo.

6 Kristin | Web | 30. dubna 2009 v 7:55 | Reagovat

Děkuju,děkuju moc :) Mě se to moc líbilo a jsem ráda, že povídka po delší době je věnována mě :D Jojo,samolibost vládne světu :D Děkuju i za to, že další rok jsme přežili vedle sebe celkem bez úhony a doufám, že to tak bude i dál :D

7 šarlot | Web | 24. května 2009 v 9:43 | Reagovat

Mia: No ten název-od ani nemá moc spojitost :). Jinak moc děkuji a souhlasím, člověk je velice nevyzpytatelný.

Kristin: Není zač, no snad to přežijeme :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama