Ano? Ne? Snad? Možná? Někdy? Nikdy?

27. července 2011 v 13:43 | šarlot |  Jednorázovky
Postavy: Draco M., Ginny W.
Doba: Harryho Pottera, po Bradavicích
Žánr: Pocitové

Bylo by směšné nalhávat si, že neuhodnete o kom Ginny přemýšlí a i když Dracovo jméno ani jednou v povídce nezazní, nemůže být o nikom jiném ani řeč. Tentokrát jsem se zaměřila na jejich pozdější vztah. Řekla jsem si, co kdyby se vážně dali dohromady, co kdyby spolu vydrželi víc jak tři hodiny... a pak z toho všeho přemýšlení vzniklo tohle.

+ V povídce se objevují poněkud kontrastní názory Ginny W., je to pouhý odraz momentální situace než dlouhodobého stavu uvažování.


Ano? Ne? Snad? Možná? Někdy? Nikdy?

Cítila se slabá, oproti normálním dnům. Všechno na ni náhle dopadlo a odmítalo se pustit. Ginny Weasleyová stála na pokraji pekla. Možná i přímo v něm, ale to už její smysly nevnímaly. Unaveně si nasadila závoj na hlavu a snažila se na svém odrazu nacvičit příjemný, šťastný úsměv. Nešlo to. Ten ďábel ji vzal všechnu chuť do života. Hajzl.
Ginny nedokázala pochopit, proč se zamilovala právě do něj. Jistě byl vysoký, měl svaly a chytré narážky na její osobu, ale to je tak akorát dost na okouzlení. Musela tomu nějak přispět. Ginny se od srdce zasmála, jistěže tomu musela nějak přispět. Provokovala ho, dělala si z něj legraci a ještě se u toho nechala dobrovolně líbat. Byli si tak podobní. Ale ona měla být přece ta dobrá a on ten zlý, tak jaképak podobní?
Tenhle vztah nebyl normální. Parazitovali jeden na druhém, ale nikdy toho nebyli plní a vždycky měli dost na rozdávání. Ginny se kysele ušklíbla. Na okamžik se zaposlouchala do hluku okolí. Neslyšela vyřčená slova, ale rozuměla jejich smyslu. Nechtěla, aby ji její rodina odsoudila. Milovala je a nemínila se jich ani v nejmenším vzdát. Stála na popraskané půdě. Věděla, že se musí rozhodnout. Buď oni nebo on.
Měla mu říct ano? Ne? Snad? Možná? Někdy? Nikdy? Co z toho bylo správné? Ginny se zašklebila. Správné? Nic z toho, co s ním dělala a k čemu se oba chystali nebylo správné. Tak proč o tom přemýšlet a připomínat si to. To by bylo zbytečné.
Uslyšela slabé zaklepání. Někdo za ní řekl dále, snad to bylo její lepší já. Usmála se. Blonďatá hlava Lenky Láskorádové jí oznámila, že je čas jít. Ginny si pomyslela, že je čas utéct. Ano, ještě byl čas. Mohla se přenést na písečnou pláž a dokonce života si na ní užívat. Ne, to bylo bláhové a nedospělé a její srdce by to nepřežilo.
Zhluboka se nadechla. Půjde tam a něco mu řekne, jen ještě nevěděla, co z jejího výběru to bude. Ano nebo ne? Co z toho pro ni mělo větší váhu? Otevřela dveře a naposledy se podívala do pokoje, kde strávila své dětství. Nic z toho, co tu prožila a co si myslela, už nebyla pravda. Jak byla dřív naivní. Vzala si svou kytici a zavřela dveře. To byl konec jejího snu o Harrym.
Sešla pomalu ze schodů, už na ni čekal její otec. Netvářil se rozzlobeně, ale šťastný taky nebyl. Viděla mu to na očích. Zavěsila se do něj. Prošli domem až k zadním dveřím. Ginny ho na okamžik zastavila. Chtěla mu říct, že on není zlý, že všechno byla jen pubertální póza. Artur se na ni jemně usmál. Nemusela nic říkat. Oba věděli, že bude trvat ještě dlouho, než si budou říkat rodina. A oba doufali, že to bude jenom dlouho a ne déle.
Zazněla její píseň. Teď to bylo na ní. Co mu řekne? Co mu sakra řekne? Ještě je čas se otočit. Nepatrně zatřepala hlavou. Dojde tam, až přímo k němu, a podívá se mu do očí a pak bude vědět odpověď. Snad.
Měla pocit, že běží maratón, ale bylo to pár metrů. Konečně k němu došla. Všechno ostatní už nebylo důležité. Díval se na, usmíval se a... přesně takhle to mělo být. Otočila se na všechny přítomné. Na všechny. Ano, byli tu všichni. Možná ji přece jen nezatratí, možná, že všechno bude zase jako dřív. Nemohla polykat. Obřad začal.
Neslyšela slova, nesnažila se rozumět, jen mu drtila ruku. Na jeho tváři byl znatelný typický úšklebek. Měl z toho radost. Pak řekl ano a všechny oči se obrátily na ni. Doopravdy chce říct ano? Nechce s ním mít jenom hezké děti? Nechce bydlet na úžasném místě? Nechce... ne.
Zhluboka se nadechla. Znovu se podívala do jeho šedých očí. Vypadal tak šťastně. Nikdy dřív ho tak neviděla. A pak se rozhodla a řekla ano.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denča | 28. března 2014 v 19:34 | Reagovat

Ouu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama